Špáďa

Zvučí a zvoní
jako text písně,
louky, co voní
zas skadkohříšně.

   VVV  VVV
 V     VV      V
V                 V
V               V
 V             V
   V         V
      V    V
         V

Bůh ten si nemění ni svůj háv
a přesto od věků žije zdráv.

Dle O. W. posvátné dílo. Stálo za to se jej dotknout. A vrátilo mi to dotek přinejmenším stejnou měrou.

Krásné! (Třeba k čemu všemu duha sloužit může...)

Pohladily. Všechny tři. (číslicí: 3)

Nemusí být vždy hej, ale je důležité si nez(-s-)těžovat (jak žití sami sobě tak ani nikoho zbytečně neotravovat, pokud nás nechce vyslechnout). A protože sdílená bolest je poloviční, je fajn se z ní vypsat (někdy stačí jen vyspat :-).

I ty romantiku!

Aniž to kdo vůbec tuší,
mlčení mně buší v uši.

Tančíš i v mém obdivu.
(Byť se kochám ob divu.)

Nemůže být dišputátu
najmě proti gustu!
Tvář chceme mít rozesmátu,
byť se octnem v pustu.

A dobřes udělal!

A bá-li k tobu rýbu, pak jako by debyl.

Tuhle značku zpusta neznám!
Google mně doplnil seznam,
též reklama, řkouc: Se seznam!
Dvanáct litrů za flašku! —
To radš burčák u Vašků!

Z vrcholu v dol sviště,
počítám vždy sviště,
neboť v každém varném létě
mám je s sebou na výletě.

Po Slunovratu i v tvé duši

Tanečky v leču...
a Tobě ST vleču.

Kdo se bojí plout,
ať zaleze v kout.
Kdo má bobky z obzorů,
nedostoupá nahoru.

Pěkně ti to šlape, duní!
Že ty chceš spát, chlape, u ní!?

Appeal básně! Proč zní krásně?

Totiž sednou v každý čas —
dáš si jednou a chceš zas.