Špáďa

Kars: Ty a ostuda? Kdepak! Škoda, žes včera nebyl v Kameni...

Elisha: Včera jsem se vznášel v divadle Kámen.

Vol! A naň! A tradá! Dartaňana lov!
(Úvahou: Ohavu?)
Vol slov!
A tma tamta,
bol ze zlob,
tatam… Má tát.

- * - * - * -

Vítej v novém modru, Sabin(e)o!

Emil zvedal činky a sebevědomí sobě a jeho žena zase frantíka Frantovi... tak to někdy holt chodí.

Není nad zkušenost... |:-)

Začínám opět přemýšlet: Co je to vlastně ten hřích?

Nezalek’ se Jiřík baby,
polibek jí něžný dal,
ráno je z ní Zlatovláska,
Jiřík časem bude král...

Jedno skvělejší než druhé! Myšlenkami. Navíc perfektně zvládnutá forma miniatur! Mě nejvíce oslovila Tvá oslava cihly.

Sova, ptáček to ponocný,
zobák, že nevíš, nač má jej?
Nástrojem je jen pomocným…
Poselství na něj načmárej!

Až do noci jej vytroubí,
kterou, jak ty dnem, žije,
pak noc se s láskou zasnoubí
ve jménu poezie.

velice citlivá ministudie

A jak to bylo dál...?

On že byl bez závazků
a ona bez podvazků...,         |;-))

Sami si dopište srdcí skazku...

Asi ti zkazím náladu:
Svině vždy chodí zezadu,
zuřivě kosou tnou, jako saně,
přitom se tváří rozjásaně...

Ona měď z koně, co zbyde v dražbě,
bude se hodit k medailí ražbě
a ocel z kopyt,
     až bude tropit
     starosta brajgl
     zhulen jak vajgl
     poté, co opit,
zaduní v pažbě
v ostudné smažbě.

Důvěra křehčí porcelánu!
Opravdu stačí malý ťuk,
večer už není, co ráno v plánu...
V negližé dáma, nahý kluk.

I bolest bývá krásná,
když láska zkázu páše...
Jen vzpomínka zní spásná
jak svršek z mariáše.

Zdravím Tě z bělavé Vysočiny
s bodlákem ve tváři, bez hára.
Z větrné, mrazivé psí otčiny...
Umrz bych, kdybych dal lehára.

Někdy opravdu stačí ke štěstí tak málo, jindy si ho neumíme ani všimnout, když kolem nás tiše, námi nepovšimnuté prochází...

Kéž Tě provází celý život! A pokuď Tě neopustí, také ji neopouštěj! A pokud ano, ani tehdy se od ní příliš nevzdaluj a koukej se k ní vrátit zpět. Stačí vyměnit květináč...

Až samota chtíče Tvé obtáhne,
potečou z Tebe jen stesk a žal,
vzpomínky na lásku na sklonku dne,
co z dálek zasténaj jak kůň, když ržál.

Příjemná vzpomínka, co táhne mysl zpět, do časů prvních lásek...