Špáďa

I čáru es, nože, než on se uráčí
I čáru čuráčí
Amáru čeř, přečůrám a...
o, nu pak zkapu, no...

Hele vole, na Marxe nám, levejm hlavám nesahej,
on to tenkrát napsal dobře, aby bylo jednou hej!
Ale vždycky svině přijdou, co chtěj jenom žrát,
takže prostě dennodenně musíme se prát!

Napsals to však skvěle,
ST dám Ti směle!

...se vítr objeví, dívej, bortí ves!
Ovál, Slávo:
Les, o, pole, pak oblak... a makal, bo kapel, o, posel.

Zaslepeni láskou? — Beru!
Nenávistí? — Na to... kašlu!
To si radši hodím mašlu.

Dál zalévej tu svou něhu
vodou ze studánky,
hezky v klidu, nikdy v běhu.
Rety stírej spánky...

Po té jistě vnouček usne...,
přivítají ho sny různé...,
nejspíš sladké. Žádné hrůzné...

Říkáš nám to na rovinu:
Pro vousáče méně klínů!

Zajímavá studie do niter...

Mně stačí film podobný raz za dlouhý rok,
jinak by se ze mne moh stát nejspíš přímo cvok,
Koukám jen tak, abych věděl, co že právě "letí",
co že hltá naše mládež a žel i mé děti...

Liška76:
Já radši, věř mi, vytí ženy,
jsou-liže mužem vytíženy...

...k vytí je stav silnic našich
až mě z toho v bedně straší...

Ale...

Tvá básnička je o lásce,
co též se stehen dotýká,
když pobídneš ji k procházce...
Ať žije rallye-rotika!

Jsi úžasný shluk elementárních částic, jehož seskupení nemůže být (ani ze statistického hlediska) čistě náhodné. Pojí je dohromady Tvá jedinečná duše a taky síla a chuť být tím, čím jsi...
A buď dál, barde modra!

Když miluješ své choroby,
hýčkáš je, s nima žiješ,
navlékáš boky do róby,
co v mládí pils, zas piješ...

a taky se už neholíš,
dál v sobě máš kus dítěte,
když žádný voly nevolíš
(nesouložíš, však miluješ...)
pak je radost být na světě (?)

dalekoodmoředalekojezem: To víš, nerad používám obehrané rýmy typu "nebe - zebe - tebe - sebe -..."

Budiž mu pěna lehká...

Jen jsem chtěl tiše polknout, ale zadařilo se až po druhém čtení..., nešla mi zavřít ústa po tom údivu, jak krásná umí být poezie, obtiskne-li ji do modra duše básníka a jeho milující srdce...

Umíš ale dámo houpat!
V tůni tvojí chci se koupat,
ovšem až z tvý hladiny,
odplazí se hadiny... |;-)
Plazů já se bojím...
Asi neobstojím...

Dovedeš stav mysli popsat veršem úžasným!
Až na čtenáře přenáší se truchlosplín...
Sálavé rýmy z modra, co s Tvojí touhou ladí,
přestože nebyly pro mě, až do morku mne hladí...

Namalovals spousta skvělých obrazů,
co vpletl Ti upír do vlasů.

Přestože kolem modrá sálá,
duši všem jejich řeč rozdrásala!

Hrdlo se svírá, tělo bolí,
Tvůj upír nehtem snad mě skolí...

Jsi jistě i trochu gemtleman...

Ohol si louku, to její strniště,
či raděj válení ponechej na příště...
Zem už je studená, na louce zebe,
v peřince u kamen, tam líp se mazlí.

Tvá slova mne uchvátila poezií...