Špáďa

Odešla mi jako raci
ztratila se pozpátku,
hledám novou INSPIRACI.
Dorazí do Počátků?

Hlavně když zůstává zdraví,
hodná žena, práce,
Chuť do psaní zas se spraví,
přijde inspirace.

Díky Milane,
dodatečně i Tobě vše nej v roce konce Mayského kalendáře...

Apropó, my zkušenější víme, že pokud už se všechna potřebná data jednou přenesla, tak na ceně, rychlosti a frekvenci připojení zas tolik nezáleží, nejdůležitější je jeho pevnost… {|;-)}

Je žena oheň nebo voda?
Před ohněm ve volné přírodě zpravidla stihneš utéct, před běsnící vodou je to o štěstí… A teď babo raď…

A nebo jinak, však to znáš:
Zhrávat si se ženou může být jako zahrávat si s ohněm, láska dovede rozžhavit tak, až jí uhoříš. A časem ta stejná, až ochladne, může zas s tebou pěkně vyšplouchnout.

Závěr (?):
Máš-li rád reklamní „two-in-one“,
dopřej si ženy se vším všudy!
Užívej spontánně! Žádný plán!
Slast má chuť nebe, žal jsou dudy.

Mraveneček v lese
těžkou kládu nese,
až má z toho splín.

Na snížení váhy,
mravenečku drahý,
prý pomáhá klín!

Taky miluji sny o těch, kdož mi k srdci přirostli a navždy v něm zůstanou.

Jak mi voní šamanstvím, indiánko!

Tvůj vlaček nemá jízdní řád,
přesto všem modráskům chci ho přát.

Pích a mích a pích a mích,
rozhřešíš jen hříchem hřích.
Lepší snad je píchej — miluj!
Píchej — miluj, život piluj.

ON
snad při svém postavení
protáh’ kuře do stavení!

ONA,
Bože, ve své noře,
ať nepozná moře hoře!

Zapomeň však na klony!
Buď šťasten jak se slony,
ale hlavně s kuřaty!
Měj je pane tuze rád,
postav jim ve městě hrad!

Slova o bolesti…,  pro duše citlivé…,
co zároveň dovedou je i pohladit.

U Tebe vždycky rád se stavím
ve vzácných volna chvílích;
poučím se a taky bavím,
až slzy kapou z brýlí…

Tyhle Tvé verše hladí duši,
byť v zemích dálných ryjí.
Jindy zas rázné jak střelba z kuší,
přesto jsou poezií.

Paulmatthiole:
Tak teď už vím, od čeho má lovecký salám název: Je v něm vše, co kočky v masozávodě naloví… {|;-)}

Svůj archiv pokladů
prohrabej odzadu,
odzdola, odshora,
odpředu… dokola…

Ten archiv kouzelných perel
vkládej dál do modravé!
Pro duše churavé maj sílu berel:
Večer je nadechnou…
                        a ráno jsou již zdravé!

Na konci spirály
karty jsme dohráli
a měl by přijít skok...

Jenomže kterým směrem?
Kdo z nás ví, kam se derem?

Počkejme..., možná rok (?)

Opět tě vůně v nose zalechtala…
A lehký „kých“,
až zaplála ti šála,
sem na nás z modré dých.

U nás v Praze ptáci-mravci
vysedí vždy vejce dravci.
Tlakem z Hradu se z těch vajec
narodí většinou savec.

Ten pak hlavně saje, tyje,
plká, krká, ruce myje...
Navíc volá odhodlaně:
Do dlaní chci vaše daně!

Co jemu dá Ježíšek?
vlasy se mi ježí: Šek!
Za jeho hodnotu krycí
pohoupe nás na dálnicích.

(D47: ~—~—~—~—^—~—~—~_—~—^—~—)

Bingo! Však bolest( )né!

Za ten vtip ode mne tip!

Poslední verš mne nasměroval k jinému zdroji, nežli je poezie, avšak jinak velice inspirativnímu... |;-)

A verše předtím?:
Moc fajn čtení o vábení,
nad hezčí před spaním není...

Zatím se smíchy neválím, asi je to tím, že nejsem dědek... |:-)

Ne, zmýlil jsem se, byla to s.e.n., promiň Marie. A roky jsou to tři... Ať žije rum na dně moře...

Květka Š., zadavatelka mořského vlka, zajisté nad Tvými verši zajásá ještě vícekráte... (Myslím, že to byla právě ona, která mne tak před dvěma roky inspirovala k jedné námořnické ódě, tehdy ještě na Literu...)