Lež

...Schovávající se ve slepé uličce, odkud není úprku...

Jak proradná a lstivá může být
jen to hezké nakupit
z emocí uspřádat citovou nit
tou pak slepce jednoduše obklopit.

Pomalu tahat k sobě dál
klanit se k Tobě jako bys byl král
v jedné ruce srdce v druhé dýka
za svou hloupou naivitu teď má duše pyká.

Zbavena emocí, zbavena citů
vydává se sama cestou neohlášeného letu.

Kráčí po poušti směrem ke slunci s mráčky
uprostřed vyschlá tůňka a kolem ptáčci posměváčci.

Hle - zde stojí na první pohled ta krásná záhadná žena, avšak umyjte jí tváře, sundejte paruku...sloupněte z ní slupku. Najednou černočerné nitro prodírá se ven, vak plněn bolestí všech, jež ji našli.

Pravda za vámi lež před vámi se vlní
černočerné nitro a krásná žena se v šedý prach mění.

...V jedné ruce zápalka, v druhé výbušnina...