Špáďa

Zenge-básník-vesna-geoaSTronom
navlékl gen ze sna, ego na STrom on,
provolává nahlas, směrem do klína:
Dokud pálí láva, vesmír rozpínám…,
až vše jednou ztuhne, počnem mířiti —
nikdo už neuhne — zpátky do řyťy.

A proto se trapme, raděj láskama…
Dřív než každá zvadne, slastně mlaská nám.

Umíš se hrdě rozloučit a v básni odcházíš středem!
Kéž to i v životě vždycky takhle elegantně svedem!

Super návod, já většinou všelijaké strasti většinou dosud rozchodívával, rozběhával, rozjezdil na kole,... případně jsem se vypsal do básní...

A nedala ses, viď?!

Už teď...

jsi čtyřrozměrným bodem
modrého vesmíru,
co teče přes náš modem...,

přestože bod je bez rozměru,
Tvůj září do všech směrů
v odstínech safírů...

Elisha: Xanax je pěkný svinstvo na játra, zažeň tu depku jinak, nebo mě už příště raděj nečti...
No, moh bych sem dát pro změnu něco srozumitelnějšího, dost již bylo palindromů...
A díky Ti, tedy jestlis tu újmu přežila... |;-))

Zdar plavci v pruhovaném triku přeje Kosťa z Říčan.

Vše co padá právě chytám...

Tenkrát i na kinofilm stávával jsem frontu
a foťák lepší -- ten byl na lístek,
nedal se získat ani na forhontu...
Když v noci mrzlo, hrozný jsem měl vztek.

Hádat teď pokusím se
kdyže jsem si to hrál...
Radši ne, však vidíš, rdím se...
Už nevím, kde jsem frontu stál...

Z pultíku taková
uzeně šmaková...
Ne ne, je v ní více mnohem...
Pěna obalená Bohem...

Aspoň ta modrá zůstala,
byť také není stálicí...,
však obleč své srdce do gala
a zase bude chvějící...

Těším se, až karty rozdáš sama... |:-)

Melancholií i loch na lem...
...sed kdes...

Normy píše sám život vůlí hučící většiny a zpravidla tak, aby se do nich vše, co potřebujeme, aby se tam vtěsnalo, opravdu vešlo...

Povídal mi z Bohnic novic:
Zítra jedu do Beřkovic...

Geniální textík!

Kdyby se mi chtělo,
jako se mi nechce...

Jindřiško, Rezkooo,
i vám dík dámy za chvíli času věnovanému lámání jazyka i mozku...

Jitko, Hanko, Mirko, díky za lichotky, komu by se nelíbily! Ty vaše ale i zavazují! (Alespoň v menších dávkách občas pokračovat.)

Odpustit třeba i sobě viny —
toť návod Tvůj jak bídu přežít…
Správné je mírně pochybovat,
ale i stále v lepší věřit.