Špáďa

A kde končí teplo srdcí, se ptám,
kam to se poděje?
Nejen Tobě tady šeptám:
promění se v čirou lásku,
v níž naše naděje...

krásně žadoníš...

Zrušila mně to paní autocenzura a doporučila jen náznak...

Zajímavá paralela! Dobře zvládnutá forma.

Verše Psavce dál jak draci
vyrývaj se do modra,
že by mistr hledal práci (?)...,
bych se na to vybod... a

chytal ryby, sbíral houby,
plenil vlastní zahrádku,
radost s volným časem skloubil,
než poběží pozpátku...

Teď moje dEMO
ukážu ti,
kapitán Nemo
budiž ti k chuti:

Když mu voda do ponorky
poklopem prý vtekla,
hned zchladil svůj mozek horký...
A byl konec pekla!

Tvá poezie mne uchopila...

Kolik krásy, kolik, kolik!
vtisk’ do básně melancholik!

Vyhrátá je tvoje báseň
a já tuze rozesmátý,
jak ti žvejká sama dáseň,
kde já vidím všechny svatý...

S Tvojí básní do mě vešlo
slovo něžný, zjemnělý,
poezie chutnám sprchu
a cítím se jako pták.

Se mnou by to hladce nešlo,
já jsem mírně zdrsnělý
(ale jenom na povrchu,
respektive naomak  :-)

Ještě chvíli budeš muset naoko prohrávat, ale až začnou brát rozum, přitvrzuj, nebo ti jejich vítězství začnou přerůstat přes hlavu…

Úžasná poezie,
ač nahým psaná srdcem...
V úlech byť nebzučí zmije,
nač nevůlí býr drcen?

Rozsypaná na podlaze či z vlhka rozsípaná ve skleníku, obojí je úděl...

Kars:
Ano Karsi, takhle nějak vypadá znásilnění palindromu a jeho podrobení se do formy verše… a nebo obráceně (?) — znásilnění verše palindromy?

Tuze silná pravda v soše...
Dloubej raděj na punčoše...
Na hlavě si oči nech...
Nebo růžky... jsi přec šnek?

Z univerzálních úst...?

Z toho tě vyspí čas, tak jako z opice...
Z opice do zítra, ale co ze zrady?
Dej času do času... tipnu: půl měsíce?

I čáru es, nože, než on se uráčí
I čáru čuráčí
Amáru čeř, přečůrám a...
o, nu pak zkapu, no...

Hele vole, na Marxe nám, levejm hlavám nesahej,
on to tenkrát napsal dobře, aby bylo jednou hej!
Ale vždycky svině přijdou, co chtěj jenom žrát,
takže prostě dennodenně musíme se prát!

Napsals to však skvěle,
ST dám Ti směle!

...se vítr objeví, dívej, bortí ves!
Ovál, Slávo:
Les, o, pole, pak oblak... a makal, bo kapel, o, posel.

Zaslepeni láskou? — Beru!
Nenávistí? — Na to... kašlu!
To si radši hodím mašlu.

Dál zalévej tu svou něhu
vodou ze studánky,
hezky v klidu, nikdy v běhu.
Rety stírej spánky...