Špáďa

Jo ten tvůj štěká, aha. Nebo je tak velký a klove, aby získal love, i když nemá love...? |;-)

Moc milé!

Mrazí. Ale i hřeje, neboť ji kvalitně podáváš.

Velice zvláštní styl, takový jemný, černo-barevný humor ze života...

Líznout ti nedám, ale můžu pohoupat |;-)

A život, ten musí někdy vypít všecko, a často až do dna.

Krásně rozpustilé a zamilované verše!

Nerad se opakuji, ale dávám sem jeden svůj starší komentář od Mária de Janeira http://www.libres.cz/archiv/6466-newtonovi/)

Z gravitace zemské
plyne jasné poučení:
Pořádně tě zdrchá,
když tě veme do učení…
(a není s ní rozloučení…)

Z gravitace ženské
jsem však téměř na palici…
ona totiž mrcha
zrádnou má vám definici…,
navíc lehce prchá…

Vzdálenost — tak s tou prý roste,
nestálá je v čase,
má-li odér, radš se zhrozte…
Měří se i v pase.

Že svou sílu zkouší slovem,
úsměvem i rtíky,
v jejím poli rádi plovem…
A tak ženy: Díky!

Liška76:
Se za to nestydím, jen se musím občas hlídat... Jen se bojím, že to časem díky té senilitě ne vždy zvládnu...

Ještě dnes se do mých žil tvá slova vlévají, nejen pocity.
Jsou díla, k nimž stojí za to se vracet!

Tvá slova opět pohlcují.

Jsou lásky, které ani čas nevyže. Stejně jako některé bolesti duše.

No, asi malý myšlenkově-slovní úlet z mládí. I já měl kdysi pubertu a její dozvuky je slyšet stále...

Ne nevzdá, on se jí (svému cíli) odevzdá...

Díky za ní, ctěná paní!

Tu bych si poslech zpívanou v duetu... Rytmus bezva...

Moc pěkně zpracované. Rytmus nedrhnoucí a svižný, přímo pro píseň.

Neznal jsem kdy proletáře,
co si vozí prdel v káře.
Dnes jsem na něj narazil:
Citlivý pán plný sil.
Přebytky své dává davu
a raděj se drží vzadu...

Otevři mu klec, teď už je jaro, určitě vyletí... |;-)

sociálně citlivé... a navíc dobrý postřeh