Špáďa

Do nekonečna se padá až tehdy, když už nic není, když není proč a kam padnout.

Nevíte, přátelé, zda už někdo vybádal, proč se mnoha lidem zdají létací a padací sny? Že by v lidském mozku zůstal nějaký kód strachu z pádu? Ano, ještě od těch dob, kdy evoluce přeměňovala ještěry v ptáky.

Počasí: ouředno.
V úřadě: bouře, dno.
|;-)

Pevya:
Ať je zdráv Dan
a taky nadán
a máma štěstím líbána...
Před dílem Boha smekám, padám,
k zemi se klaním dnes od rána.

Siorak:
Spíš zpátečník; opačníkem se nazvu, až vytvořím text, co bude mít při čtení v opačném směru i opačný význam...
(To mi už zadal za úkol JardaJJ, co jej znám z Epiky a Litwebu, ale ještě se mi ho nepodařilo splnit... )

Jaký je rozdíl mezi starým fórem a tímtéž zveršovaným?
Asi jako mezi jídelm v čtvrté cenové či na stojáka oproti témuž pokrmu podanému v příjemné restauraci. Rád si občas dávám jídla, co už znám, v těch lepších zařízeních; déle mi pak utkví jejich chuť v paměti, někdy i ta obsluha s prostředím, resp. vypravěč-veršovač...

Zas s'jim to natřel... na syrovo!

Uhoř – úhoř... hříčka mi dala vzpomenout nejen na úhoře Oty Pavla, ale i úžasně eroticko-poetický začátek jednoho z novějších Lustigových děl, kde úhoř proplouvá těsně kolem mladičké dívčiny...

Ano, jsi mistr dlát
a sochám Tvým se budu jednou chodit klanět,
a jako Ty svým předlohám,
chtěl bych jim ještě stisknout dlaně…
těm bohyním Tvým z mramoru,
co střílí šípy amorů…

Když zimou nestojí:

Zima? — Nestát!  Sen, a miz!
Zatop. V potaz
vem 1 MeV,
lá, lá, lá…, rouru, orál, -ál, -ál…
Lahal? A ho hal a hal.
É, naci-, víme, -mydlář ho hřál dýmem i víc. A né?!

jc senior:
Až teď čtu Tvůj prozřetelný komentář... |;-)

Že by jaro kouklo do nory?!
Ledy tají, voda stoupá, zvýšit ponory!
Mladý hřebec z lávky
pije bez ohlávky
s hlavou ve sklonu,
z nozder teklo mu...
Hepčí, pčí a pčík...
Byl to alergik.
(Na ty co mu kalí vody,
slámu šidí, mydlí schody...)

Jestli je i v osobním životě Tvoje mluva takhle stručná a výstižná, mnozí manželé/šamstři tomu Tvému závidějí... |;-)

Mládí vskutku rozpustilé!

Tu Ženu jsem tedy nepochopil...
Chtěl jsem se původně optat manželky, jak žes to asi myslel, ale pak jsem si vzpomněl, že i zítra chci do práce namazat něco na svačinu a večír teplou večeři... |;-))

Čekal jsem to zakončení podstatně tvrdší, takhle:

"...tak mám velké dilema:

Zabít, či ne... Viléma."

Pes se s králíkem přece nikdy moc ne...

|;-))

Snad správně hádám, tuším,
že jedna z Tvojich ratolestí
na city svého srdce buší...,
vzpomenout dává na Tvé štěstí,
kdy spojilo se na dvé duší.

Knižně bych to nevydával, ale deníček to skousne...
A je fajn, že se nehodláš vozit jen po proudu! Ovšem, než jít proti němu, je někdy lepší se mu vyhnout, vůbec do něj nevstupovat..., je-li to tedy v tom kterém životním případě možné... Ušetříš si spousty sil. Ne všechny (proti)proudy totiž posilují...

Mario de Janeiro:
Tip za koment o mydlení!
(Bez jiskření lásky není.)

Možná že ani netuší,
co vše Ti leží na duši...

Raději od ní přes uši,
než nepozvat ji na suši!

Světlo Tvých veršů barví stíny,
tančí jak plameny, láme splíny...