Špáďa

Vymyslel a ještě zbásnil,
dřív než listy pán čas zvrásnil...

Příjemná přírodní lyrika obalená myšlenkami na zub času...

Привет из района Жижки!
Úček v Praze až po stříšky!
V našem domě hlavně
už se chovaj mravně…;
Dřív se tu však děly věci!
…’sahám baťku, žádný kecy!

To Pendolíno mě rozhodilo, vzpomněl jsem si, že za mrazu v něm kdesi v útrobách cosi zamrzá a pak kvůli tomu nejede…
Ale Ty jsi jistě od přírody mnohem lépe strukturovaná než italský rychlovlaky, a tak ani vnější mráz nemá šanci tlukot Tvého srdce jakkoliv zpomalovat ani tlumit…
A protože každý růst potřebuje teplo a další živiny, tak Ti přeju, ať ho, i jich máš dostatek po celý rok! (A ještě zbyde něco pro nás do modré |;-)

Neříkej nic a (bá)sni dál!
Vždyť přeci vidíš, že si Tě nacházíme v jakémkoliv rozpoložení! (Tvém i našem.)

Co by na to K. H. B.?

                Havlíček by pěl, že nečas,
                který u nás v zemi vládne,
                zavinil nám — Kdo uhádne…?
                Peníz praný — z pekel keťas.

A co na to (H)radní páni?

                Tvůj zpěv leda dobrý k senu,
                co dávají v stájích koním.
                Přestaň tomu praní clonit,
                padej zpátky do Brixenu!

* * *

Z čeho vzniká kmotr-Vont

                Ne proto, že býval blond,
                tak je kmotr všeho štont…
                Proč pomáhá kmotr Vontu?
                Řeks to správně: Čich si k kontu!

* * *

Za Lídlem

                U Lídla dal dílu!
                Udílí fysičku, lulku, kuklu, luk či syfilídu.
                A já Mášu. Do večera za Lídlem meldí lazar: E, čevo duša maja?!
                Alda, vzádu rudá, zvadla:
                Ta luka je ejakulát!

Žízeň je v životě jedním z nejdůležitějších signálů… a je jedno po čem…, když ale žízní srdce… na ostatní žízně zapomenem!

Asi už to bylo zapotřebí…, Tvé srdce to nejlíp vycítí…

Ty jsi jen převlečená za lišku, vždy, když se tu svlékneš, objeví se básník par excellence…

„…opře se do peřeje…“ —
Tvá malba krásně zní,
až srdce vře, a slovo hřeje…
Tak sfoukni z větví prach
a přestaň už s tím „ach“…
Ponoř se do naděje!

Mbonita: Souhlas s Mbonitkou. Jen dodám: Nikdo neví kam a kdy se čas otočí a kdo si ho ochočí...

Liška76:
Jenom 2krát hlesna,
už jsem buzen ze sna…
Liška mi sen přeťala,
oblékla klín do gala.

Jak pravila Mirka: Jseš dobrá, liško, a máš u mě na prvním srazu porci sejra s vránou dle vlastního výběru!
|;-)

Swing, jazz, rock, soul, beat, folk, pop… v shonu
rád poslouchal jsem v mahagonu
a z beden z hadroviny…

Když jel jsem ve vagónu
či kráčel pro noviny —
s tranďákem na uchu
pertinax z močoviny
jsem pevně v dlani svíral,
blažen byl na duchu…

Můj synek, ten by zíral
(byť netvrdím, že zhýral).

Že sis spletl pár svých svalů!
(Ryzí srdce versus falus. |;-))

Jsou jistě v celém pelíšku...

Máš ji hodně nablízku... Nepropásni ji!

jc senior:
Jiří, díky, Tvých upřímně míněných rad si vždy tuze vážím!

Tvých devíti slov sytých

když se duše nají,
hned se objímají…

Zenge-básník-vesna-geoaSTronom
navlékl gen ze sna, ego na STrom on,
provolává nahlas, směrem do klína:
Dokud pálí láva, vesmír rozpínám…,
až vše jednou ztuhne, počnem mířiti —
nikdo už neuhne — zpátky do řyťy.

A proto se trapme, raděj láskama…
Dřív než každá zvadne, slastně mlaská nám.

Umíš se hrdě rozloučit a v básni odcházíš středem!
Kéž to i v životě vždycky takhle elegantně svedem!

Super návod, já většinou všelijaké strasti většinou dosud rozchodívával, rozběhával, rozjezdil na kole,... případně jsem se vypsal do básní...