Jedno přání

Inspirováno prožitkem člověka, který přišel úplně o všechno.
» autor: Otrik
Nebavilo mě číst.
Nemohl jsem spát, víno mi nechutnalo,
a tak jsem seděl v kuchyni a díval se do prázdna.
Byla hluboká noc a všichni ostatní
prožívali své sny a spali klidným spánkem.
Záviděl jsem jim. Ten klid, s jakým mohou snít.

Najednou tu byl, seděl naproti mě a díval se mi do očí.
Nešel z něho strach, byl zajímavý, krásný a odporný zároveň.

Jeho černé oči se zabodávaly do mých a já cítil,
jak do mě vidí.
Prohlédl mě celého, nemohl jsem se bránit,
nemohl jsem dělat nic jiného, než čekat,
až s tím přestane.

V jedné minutě o mně věděl všechno,
má nejskrytější tajemství
má nejvroucnější přání,
mé nenaplněné touhy.

Usmál se a vzal mě za obě ruce.
Kůži měl horkou jako slunce.
Jeho dotyk byl něžný a silný zároveň.

Mě se nemusíš bát, řekl tak něžně,
až mne bodlo u srdce.
Přišel jsem ti na pomoc.
Jeho hlas uspával a dech voněl
jako arabské mešity.

Řekni si a já ti splním jaké chceš přání.
Nic si za to nežádám, můj příteli,
zatím.
Pohladil mě horkou dlaní po tváři
a já si přál, ať tahle chvíle nikdy neskončí.

Nevím, co si mám přát,
řekl jsem, a dál se oddával té nádheře.

Ale víš, zašeptal mi do ucha.
Vím, o čem sníš.
Nezapomeň, že já jediný vím, po čem doopravdy toužíš.

Požádej mě o pomoc a já ti to splním.
Neboj se mě, zapomeň na to, co jsi
kdy o mě slyšel.
Otevřel jsem oči a znovu jsem cítil,
jak mě jeho pohled spaluje,
hladí a konejší.

Nechci přijít o svoji duši,
nechci se do konce života bát,
že si pro mě přijdeš.

Ale takový já nejsem, příteli,
zašeptal mi něžně.
Nechci tvoji duši, chci ti jen pomoct.
Vyslov svoje přání a budeš šťastný jednou pro vždy.

Z posledních sil jsem se mu snažil nepodlehnout,
bojoval jsem uvnitř sebe.
Bylo to ale tak snadné, jen vyslovit přání.

Ne, zakřičel jsem a odstrčil ho od sebe.
Zatočil se v místnosti a zmizel.
Slyšel jsem smích tak strašný, až mne
mrazilo v zádech.

Probudil jsem se s hlavou opřenou o stůl
a ze zápěstí mi vytékala krev na podlahu.
Horká krev se na studených dlaždicích rychle srážela,
ostrý nůž mi ležel v klíně a já ztrácel vědomí.

Usínal jsem a znovu zaslechl ten konejšivý hlas
ďábla.
Stačí jen vyslovit přání. Řekni ho. Je to tak snadné.

Já chci žít!
Zakřičel jsem z posledních sil.
Slyšíš? Chci žít!

Splním ti tvé přání, řekl ďábel a políbil mě na tvář.
Od té doby nebylo dne, abych toho nelitoval.
Tipů: 26
» 22.03.12
» komentářů: 15
» čteno: 793(23)
» posláno: 0


» 22.03.2012 - 09:28
Život dokáže být až moc krutý..je třeba ho žít bojovat ne se snažit ukončit.
Skvěle napsané posílám zasloužené ST:)
» 22.03.2012 - 09:55
Opravdu hezké ST
» 22.03.2012 - 10:18
zabodla se do srdce ...
ST je jen malá dotace ...
» 22.03.2012 - 10:47
Brr, tak jsem se do toho vžila, až po mně běhá mráz.Vlastně splnil přání, které i potom bolelo daleko víc, než samotná smrt.Ale vždy je tu naděje, která člověka přiměje, věřit, že bude líp, než kdyby už nic nebylo.To jsem se zase rozbreptala.Moc krásně se pane čteš, co dílo, to skvoSt!
» 22.03.2012 - 12:38
ST
» 22.03.2012 - 13:14
CULIKATA: Děkuji
» 22.03.2012 - 14:01
Moc pěkně se mi četla, ST.
» 22.03.2012 - 16:17
To jedno přání...."ŽÍT"..
Moc pěkně,tajemně napsáno.
Ať se stalo cokoliv přeji šťastný život.
(ST)
» 22.03.2012 - 16:31
Brrr... moc pěkné... ST
» 22.03.2012 - 17:26
Mrazí. Ale i hřeje, neboť ji kvalitně podáváš.
» 22.03.2012 - 18:54
Paulmatthiole
Výborně podáno, výborně se četlo. ST.
» 22.03.2012 - 19:25
storozjelvynikající!
ST
» 23.03.2012 - 09:27
ďábelský...
» 26.03.2012 - 14:33
Kdo ví, kdo je dobrý a kdo zlý. A čemu je snadnější podlehnout. Bůh, Ďábel, My v sobě. A je tak hrozné někomu darovat duši?
» 27.03.2012 - 06:44
Jezabel: Já ti jí daroval a je to krásný:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Tvé jméno je jako modlitba | Následující: Prší

© 2011 - 2021 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.