Špáďa

Natoč to!!

A sen: Po touze lezu, otop nesa...
I zima, ta mizí!

Olíbá nabílo.
U ok šatu olíbává, mává bílou taškou.

Luznou on zul...
...a haluz. — No, konzul. — Aha!

S lakem smekals?
Lásku, o Bolku, klobouk sál.

Buď v pohodě, Loto,
poradím však toto:

Na tváře i na rtěnku
nastříkej si leštěnku,
skryje šrámy, jizvy zvláštní
i následky z nočních vášní.
      Povrch prostě zodolní...
      tož smíme být povolní.

Vrátí-li se doba zenu,
jdi se ukrýt do bazenu,
ať je v něm chlór jak chce hustý,
tvoje šminky nerozpustí.
      Díky nanočásticím
      mám stále lesk na kštici.

Nanovlákna sebousamo
pevnější jsou nežli lano!
Pro transportní léčivo
vázal bych je na pivo!!
      A průzkumník zvíci nano —
      bez následků projde blanou!!!
 

Další perla mistra barev,
co maluje nejen verba...
Substantiva zadjektivní!
Kolem krotí pupek pivní... {|:-)

Dnes neroztají vločky,
ni jejich padlý sníh,
však Venušiny bočky
zaplanou jako hřích!

ttragelaf:
To jsem za mlada vyběh proti směru jízdy stanici Staroměstská, ale to jsem potom málem vypnul já, schody jezdily 1,2 m/s, teď jen 0,8... {|: -)}

Poezie sebeovládací, (vzteku)ventilační a negativní vášně tlumící.
Založil jsi nový směr.
A tak směle hračku ber!

Bůh aby byl jak na obrtlíku, |;-)
on ale na něm nesedí,
no když ti radu nese, dí:
Peklo je únik, neznáš-li díků,
z kádí však štěstí necedí...

Víc lásek žije ve vzpomínkách,
než právě plane pod hrudí,
najdeš je hlavně v spících skříňkách,
co když máš žal, se probudí.

Těžko se vznášet s křídly z žuly,
ulehat na mech, pokud vlhký les...
Bolestí když se srdce půlí,
probrečet chce se ples.

I kdybych již po osmém verši skončil, odešel bych náramně spokojen...

Promluvila lesní víla,
co studánek stříbro pila.
Půlku zahrad a půl jmění
vyměnila za (bá)snění...

A nedopadlo to vůbec zle.

Koukej srdce poskládat,
ať se můžeš ovládat...

Za obsah jsem dal ST, a abyses tak nepýšil, ztrhnu ti třetí až šestý verš prostřední sloky (no jen si rejpnu):
Rýmy „omylem–praporem“ i „možností–protesty“ jsou opravdu hodně slabé, prostě neladí mi. V takovéhle tepací veršovačce musí i rýmy břinkat a bubnovat, i za cenu těch nejbanálnějších typu
„nebe–zebe–tebe,
bebe–jebe–sebe“
{|;-D)

Zpátky to vem raděj zkratkou, myslím že nejrychlejší je támhleta, co vede přes Fusbaurovic voves... |:-D)

Svítíš i v mlze...
Prý soudruh vítal,
žes psával drze,
bez obalu
o řitích v alobalu.

Měl jsem na mysli jen ty city pozitivní, najmě srdeční...
Zloba, nenávist, žárlivost, závist, ... jsou vlastně také založeny na citech...

Víc takových epidemií!
(Ať lidi své city nemyjí!)

Klenoty střežte,
smetí se střezte!

Vítej!

A ještě dodám: Chodíš nakukovat k těm správným učitelům! Na kvalitě díla je to vidět.