Špáďa

zenge:
Óóó! A díky žes tu byl,
malinko se přikrmil...

Sice na mne dýchla ponurost prostředí, do něhožs báseň posadil, ale i optimismus cítím. Celkem slušná práce tady v modru.

Takže vlastně verš vázaný ještě silněji než klasický... {|:-D)

Užovka je tuze dobrá
pro hada jež zove kobra

Sice nemáš žádný inkoust,
zato zvládneš různé tahy!
Tak se naplň horkou linkou,
s ní piš slova láskovláhy!

Já se ihned vznesl,
jen jsem začal číst,
a aniž bych hlesl,
přečet celý list!

Láska vyléčí mnohé lidské bídy, nemoci a strasti, avšak láska sama je nejspíš nevyléčitelná.

Příště mu to dej písemně: Jasně a srozumitelně. A skoro každej chlap udělá naschvál pravý opak...|;-)

I ve zkratce krása!
Jeho srdce plesá,
a to tvé snad jásá.
(já jen tiše hlesám).

Někomu spadly brejle... ale mně čelist!
Paráda chlape!

Vždyť kostky s dominem
postavíš znova!
Před tím, kdo cvrnká v ně,
pak běž se schovat!

(Nesmíš je stavět
na šikmé ploše,
cvrnkací havěť
nesmí dlít v tobě.)

Bastet:
Ještě jednou dík žes tu byla, a krom vyseknuté poklony nechala další ze svých vtipných maličkostí, jimiž děláš radost čtenářům nejen tady na modru...

Dík za lehké úsměvy,
co jsme tady načerpali...
Přenesem je na děvy...

          Vlastně my né, lícní svaly...

Vytváří se nový zjev:
Libres — zenge — pro úsměv

Slova by měla kráčet
po téže cestě s vírou.
Pak odfouknou i mráček,
naplní duše s dírou...

Napadlo mne po přečtení posledního verše:
Dříve mně všichni psi téže rasy připadali stejní. Až teprv, když se dva kokři různých našich známých začali pravidelněji objevovat v mé blízkosti a komunikovat se mnou i jinak než jen štěkáním na mne, odhalil jsem svou mylnou představu či spíše nedostatečné poznání a začal více pozorovat i jiná psí plemena a všímat si dalších, nejen individuálních odlišujících znaků, které pro mne do té doby byly skryty... A když jsem byl malej, tak jsem to měl takhle podobně třeba i s černoušky...

A já ti TIP! s vykřičníkem téměř potmě vyšil!
(Pokud nejsi spokojená, též si klidně potmě vyšil!  |;-D)

ST jsem dal hlavně za obsah a nadhozené téma...
Taky kolikrát nevím, zda být raději pokrytec a nepřidělávat sobě či jiným problémy, anebo jít vždy zásadně věcem vždy až na dřeň (a lidem na morek)...

Vzpomínky na dětství nejhezčí bývaj,
i když tě občas (m)učili...
Nejvíc se rozjasní, když dny se stmívaj,
poslední chystaj nám košili...

No kdyby třeba zemřela něčí tchýně...,