Láska hrou

když vidím
jak tvé oči tají
na chvíli
na nich spočinu

ta obleva mě
pohlcuje
a zkouším zkrotit
bystřinu

voda se ale
krotit nedá
řítí se až to
bolí

mé odhodlání
bere s sebou
až dolů
do údolí

už dávno jsem s ní
v jednom toku
volně se vzduchem
řítím

podmanivost
a jarní tání
hluboko uvnitř
cítím

překrásně jsme teď
promíchaní
a voda vodu
myje

z tvých vzdechů
a mých naléhání
se rodí
poezie

vlny tvých vlasů
omývají
mé tváře plné
štěstí

už dávno ze dvou
stal se jeden
už nejsme
na rozcestí

topím se a zas
vynořuji
v poslední možné
chvilce

v hladině vidím
odlesk živý
jak parket
při čtverylce

vězníš mě vírem
svojí lásky
a ruce poutáš
vášní

jen pohled tvůj
se občas zeptá
zda nejsme
prostopášní

jak lochneska
se všechno točí
stoupá a pak zas
padá

ze stavů duše
kytici vážem
co nikdy
neuvadá

a potom náhle
proti proudu
vysílám
vzkazů příval

noříš se do něj
otvíráš oči
už chceš abych se
díval