Předehra

šla na procházku
moje dlaň
a zajde
kam ji pustíš

venku se stmívá
a do ticha
ti říkám to
co už víš

dlaň zatím capká
krůčky prstů
po tvojí
hladké kůži

nespěchá vůbec
chutná jí to
z poupěte
dělá růži

přes kopečky
a prolákliny
tmou cestičky si
hledá

krajina už se
pod ní chvěje
a utišit se
nedá

a najednou se
tvoje ruka
té mojí
trochu brání

když rozběhla se
roztouženě
do trojmezí
tvých strání

nebyl to souboj
nelítostný
byly to vlastně
hrátky

pak tvoje ruka
ustupuje
vrací se ke mně
zpátky

do kůže nehty
zapisují
že moje dlaň
je v cíli

v tvých očích si teď
zapálily
své lucerničky
víly