Zpátky do modrého jehelníčku

Zpátky do modrého jehelníčku


Uběhlo již mnoho času,
co jsem pryč odešel.
Všichni poslali mě k ďasu,
asi umřel jsem, bohužel.

Nikdo nikdy ani nedoufal,
že mě znovu zas uvidí.
Tiše jsem z řady vycouval
a chytil se jinde na síti.

Hledal jsem kupu odpovědí,
měly mi pravdu potvrdit.
Opět doma v židli sedím
a chtěje své známé navnadit.

Neztratil jsem svoji drzost,
temné vize dřímou v nás.
Opět jsem zde jako host,
snad i zloděj, co chce krást.

Budu vás bodat jako ovád,
jak pijavice, co pije krev.
Znovu píšu, to co mám rád,
na to vážně vemte jed.

Zapích jsem se do jehelníčku,
a nechce se mu rychle ven.
Podívám se rád do jídelníčku,
možná tam najdu čísi sen.

Slova mi jedou jak pendolino,
horko těžko je zastavit.
Možná za to může pivo – víno,
nedělá mi potíže vás pozdravit.

Zabod jsem se opět do jehelníčku…