Lacrimae
Připadá mi to nedokonalé - ač se snažím, jsou věci, které slovy nedokážu vyjádřit. Ale lze někdy popsat to, co člověk doopravdy cítí?
» autorka: ann-ihilation |
Již vím, že šumění moře v mušlích
Je lež,
Protože slyšíme jen ozvěnu vlastního srdce
A také vím, že má poslední vzpomínka na tebe
Není ta, kde máš pevně semknutá víčka,
Ale ta, kde mě líbáš na tvář
A říkáš, ať zvládnu všechny zkoušky
Protože tady cítím tvou horkem pulsující duši
A ano,
Přála bych si věřit
V Rajskou zahradu, kde vesele tančíš
Nebo v to, že se probudíš jako voňavá chryzantéma
Či v těle půvabné siamské kočky
Ale živly nás od sebe odnášejí
Není Ohně, co by objal Zemi;
Jednou tu člověk je
A najednou…
Setkáme se v prachu
Je lež,
Protože slyšíme jen ozvěnu vlastního srdce
A také vím, že má poslední vzpomínka na tebe
Není ta, kde máš pevně semknutá víčka,
Ale ta, kde mě líbáš na tvář
A říkáš, ať zvládnu všechny zkoušky
Protože tady cítím tvou horkem pulsující duši
A ano,
Přála bych si věřit
V Rajskou zahradu, kde vesele tančíš
Nebo v to, že se probudíš jako voňavá chryzantéma
Či v těle půvabné siamské kočky
Ale živly nás od sebe odnášejí
Není Ohně, co by objal Zemi;
Jednou tu člověk je
A najednou…
Setkáme se v prachu
Tipů: 23
» 03.07.13
» komentářů: 9
» čteno: 836(23)
» posláno: 0
» nahlásit
» 03.07.2013 - 21:01
Lacrimae...popsala jsi je dobře, ST...ale raději bych byla...kdybys je neronila
» 04.07.2013 - 04:59
krizekkk
Máš ST. Líbí.
» 04.07.2013 - 13:07
Děkuji vám za přečtení, okomentování a hlavně za vcítění, básníci a básnířky! :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Prý poezie, | Následující: Výkřik do prázdna