Špáďa

Není báseň tato jako každá jiná!
Tahle vášně srdcí i čest připomíná...

Kde v ženě struny napjaté
bytostně jí tak vlastní?
Kde vznikaj’ vlny stojaté,
z nichž rezonančně slastní?

Poezie ventilační,
po níž najmě autor lační.

První je z Loučovic, tam to znám,
z Jílovic na Stěnu výhled mám
a druhým směrem do Malšína,
kam nevedla nikdy žádná šína (...snad...)
a nebo k lesu Kyselovu,
kde sbírám borůvky a zdravím sovu...

Pražací vědí, že:
        Žižkovu a Libni
        obloukem se vyhni!

Já obměňuji:
        Ku snění a výhni
        s múzami si přihni...!

Nedáváš sem žádnou láci!
Chvění v srdci... s gratulací.

A foukám i do šlehačky na dortu,
ať rozezní tvou aortu.

DNA u dna
      odkrývá studna
            hluboké lásky
a její plamenné
            plemenné vsázky.

Podzimem mosazným
jak ranní rosa zním:
Hned jak se vzbudím,
po ránu studím.

Přes den se vypařím,
z mráčků pak na tě zřím....
Babího léta hic
jak na tě... no tě píc...

V noci se vynasnažím,
že tvou zem vláhou svlažím,
ať k ránu bez přítěží
cítíš se jarně svěží.


Masohlavá! To mosazí zas omotával ho sam!
Víte, masohlavá! To mosazí zas omotával ho samet, Ív!

Levnou půjčku s pé á nula,
že chce mít si umanula.
Přehlédla však tutovku:
V růžku tarif za stovku...

Obnažovač Pepa Studil
už po webech nelítá,
že v diskusích jenom prudil,
všude dostal dylýta.

Pěkná to pozvánka na toulanou

Šílíš?!
Mířím!
Máš tam krásný věci (slunce těhotné podzimem).

Tak zvonění fakt nepřejde, to si poneseš až nadosmrti... :-(

Kdes ulovila tu lampu plnou zlatého světla? Že to bylo někde v parku?!

...Však verše — opět parádní!

zenge:
První řádek druhé sloky určitě, schválně jsem ten láskyplný song takhle "okořenil"... |;-)

Koláže, ne slepence!

Rád tě tu zas vidím, tvé ingredience tu chyběly!

Zase boduješ!

Želzný list osvití zář,
do jeho stínu čísi tvář
neslyšně náhle vstoupí…
Chronos se chová hůř jak tmář!
Denně nám otáčí kalendář…
Bídník, co roky loupí!

Ať máš hodně radostí ze života i ze psaní nezávisle na číslech v kalendáři!

Chceš-li být univerzál,
nestačí tuny verzál,
ba ani štreky slůvek.

Projev svých citů piluj,
vroucně a něžně miluj,
věř štěstí od podkůvek...

Z Tvé dobré nálady granule
pozřel jsem opět plynule...
Chutnaj tak jako minule...

Dnes po tvé, byť jedné granuli
plamenem Modří tu vzplanuli...