Katatonie

Struny podzimu hrají trhavý umíráček
nad mohylou z dobrých úmyslů
přelétl výčitek chtivý ptáček
by vnikl do mých snů
svůj zobáček lačně zasek
do paměti uplynulých dnů
a jejich lásek

Skelný povrch mých prázdných očí
odráží hejno černých siluet
ony si taky smočit zobák chtějí
v tom reji groteskních piruet
už ke mně ve spirálách letí
a v uších mi doznívá menuet

Již bez očí jsem nucen dívat se
jak trhají mi střeva
bez rozumu jsem nucen vnímat se
v křečích rozervaného těla
bez srdce jsem nucen usmát se
a tvářit se, že mi to neva..

slunce které nesvítí
tráva která neroste
kapka krve na kvítí
stáda zvěře nemocné

ve své smrtelné bázni
jsme všichni prázdní