Jinotaj poezie

Vůně zeleného čaje,
trocha jinotaje,
zasněný pohled do dálky,
dopis vytažený z obálky.

Inkoustem nasáklá slova,
v hlavě znějí zas a znova,
oči zběžně míjí řádky,
minulost nelze vzíti zpátky.

Co stalo se, se prostě stalo
a nebylo toho zrovna málo,
na koncích zejí začátky,
život není z pohádky.

Však ještě je tu poezie,
plynoucích slov melodie,
s ní srdce v hrudi stále bije,
svá tajemství v něm navždy skryje.