jc senior

†

básněnka:
jen nech vzlínat slova tichá
kroužit nech je kolem ráje
odkrýt záludnost i taje
:
láska přece nepospíchá
*

...to si žádá víc, než pouhý komentář
*

Pán cestu ukazuje,
jen odhodlání vykročit je na každém z nás...
*

nemluvná je piha čísi
rýha v dlani rubín rzi
očí barvy ztrácí rysy
piha ale nezmizí
*

podle vzoru bájných draků
rovnat chtěl se severáku
nahlédnout do oken škvír
...stal se z něho netopýr
*

přes strouhu jen tenká lávka
podivme se, rudohlávka
kombajn, žito, lásky triky
směle za mnou, kykykryký
:o)

...i zapomenuté fialky přivírají víčka...
*

...život do modra
oblaků, které ztemněly
na smuteční pergamen rukopisu
*

až sem ku světa kraji
z pražského zní města
muk co hýří jinotaji
jak oboustranná vesta
:o)

čtu od konce, jak čítával jsem v bibli
omegu tak s alfou přehodím
jak mlsný kocour s tlamou od povidlí
co stvořen kdys a sotva tuší kým
k zdi převysoké nestačí dát židli
pro srovnání s obrem čtyřokým
mě ruce něžné za hřbet něžně chytly
proč alchymii vkládám v stromů rým
kde sváteční dny nejraději bydlí
v úkrytu před oslím pondělím
*

buď mistrem veršů, šermu, tance
či golf na úrovni hraj
k deváté než dojdeš jamce
urnový spíš stihneš háj
jediná tak zbývá šance
naplnit číš po okraj
*

Signály datla probouzí život,
i na hřbitově!
*

až vysypeš z kapsy hřích
nejlíp někam do cedníku
se slunečnicí na očích
mžik pod srdcem úderníku
bez čekání na zázraky
do hlíny co hrnčíř metá
bonmot přihoď, znáš-li jaký
a do zabal do mapy světa
*

...dívám se na zahradu
a počítám ztráty...
*

...ať ještě posečkají...
*

Nejsem mladík, je to zvláštní
nerad se znám k této vášni
že tak často, přes svůj věk
chodím na lov Rusalek

Vystupuji na refýži
pak hned zahnu kolem břízy,
až málem by člověk lek:
motel "U tří Rusalek"
:o)

objímám jen studánku,
tvou krásu nemám, heřmánku...
Rmen

zenge: vavaoko: nejsembásník: Mbonita: Lota: Lostgen.: Květka Š.: krizekkk: isisleo: básněnka:
Dík, přátelé, že jste přijali moji špetku nahořklého humoru.
:o)

a co miluji já...
dveře, u nichž chybí klika
květ, dráždíci alergika
šňůru, která hostí dříny
smutný balvan z rozvaliny
orosení prázdné sklenky
a hrst veršů od básněnky
...

mladý střihač siluet
ve stínu vrby u jezírka
kde první leknínový květ
a vodní lysky pírka
zná jiný rozpustilý svět

on nejraději mívá děti
tak neposedné na pohled
ve hbitých prstech čas jen letí
pak z A pojednou je zet
a silueta skončí v smetí
*