jc senior

†

kdo třás by se pro pár kapek
při kytaře u ohně
něžně přilnou na kabátek
v prázdninové sezóně
*

kdo nezná ticho přezrálého klasu
tak mnoho slov a mnoho prázdných vět
krok stroje času v tónech kontrabasu
kdy červotočům lze jen závidět
*

pravda či pohádka, ukázka z filmu?
řinčení zbraní a jezdců cval
raněných lůžka ve stínu jilmů
bláznivé smrti karneval

jsi hrdý, hrade, dnes jako kdysi
když kalich krev vyléval v ztrnulou zem
statečných mužů jen letopisy
jsou důstojným, věčným hřbitovem
*

v rohu větrající rajtky
oblak zamuchlaných duchen
známý obraz, sudé pátky,
i hluchým přistižen je uchem

tak prohýří mnohý statky
orván z pér svlečeným supem
místo duchen karimatky
do propasti před sestupem
:-(

ani o tom třeba nevíš
v tom sadu když volně, hříšně
jak žhnoucí oči šelem ležíš
ve stínu stoleté višně

cos dělala na Silvestra
ptá se letní suchopár
jsi-li jedna těch tří sestra:
láska, víno, kaviár
*

...ať ti odejme všechnu negativní energii!
*

Bohatost námětů, bohatost myšlenek, bohatost úsměvů...
*

Jsi jeden z těch, kteří umí dohrát i beze slov...
*

kdo pokrytecky zvedá kříž
ten sám patří na pranýř
*

slunečně
žlutě
pravdivá
*

...dílo zazářilo jako hvězdy z jasných letních nocí...
*

vím, v průvodu Mojžíšově
já Rudým mořem neprošel
s úctou klaním se té době
dlouhých holí, chmurných čel

žízní pouště stáda bučí
v bludném kruhu muřích noh
náruč světla bez obručí
zahlédnout bych sotva moh
*

Hra se slovy...
jak rozhozená mozaika, zdánlivě ledabyle poskládaná.

Ta pouť je věčná...
Báseň sugestivní!

mistr kuchař od knedlíků
v sněhobílé čepici
vařečkou hnal semetriku
dovádivou vichřici

to dovádění přišlo draze
pracně smetá do kobouku
rozprášenou po podlaze
na knedlíky bílou mouku
*

marně chytá do klobouku

Neboží soud:
půlnoc, pocuchaný vlas...
hned zítra zrána tedy
zajdem pro sousedy
zdar doprovázej nás
*

je Ro(c)k čtyři
v knoflíkovém mariáši
hlásíš sedmu, já dám flek
erotické kerka straší
z pod spuštěných ramínek
(a bývali jsme mušketýři...)
:-(

a vznikl národ předků na rovině
kol řeky co smrt značí její jméno
děvčátko Hana na matčině klíně
tou zemí budiž pozdraveno
*

mám přítele Rychlonožku
dostal k svátku koloběžku
jezdí tryskem, jen to hvízdá
do čmeláků najel hnízda
co teď, nešťastník se ptá

v běhu hlava ligotá
vstříc čápům i jejich stínům
kde luční hraje collegium
k bezvědomí v taláru -
jezinkám pad do spárů
:o))

moře, moře, sen mi schází
o vášni a o svobodě
včera lovcem, dnes mě mrazí
vzpomínka na mrtvé lodě

lodě mrtvé tisíceletí
pod věží na černé vlně
bez zpěvu a bez paměti
pod věží, kde na balkoně

mlha rozčesává stud
šero nachází své hřiště
prchá, prchá odtamtud
dosud nezrozené příště
*