jc senior

†

ševel větru a vábení vzdechů
to kraj je pavučiny mechu
...

brýle, tmavé, proti lásce
to bolest zubů nevěstí
u vyschlých koryt na Ponávce
na brněnském předměstí
nudou střelím do havranů
peckou z poloshnilé třešně
žár se válí na divanu
kdeže pralesy jsou deštné
kde je rozviklaná židle
chladný koktejl u baru
klávesy na bílém křídle
šašek v černém taláru
vzpomínku na krátké vlasy
pro alergií samoty
k mědirytin milování
piju stéblem, jako ty
*

...tak ať vydrží!
Milé, rytmické dílko ve stylu lidové poezie.

klobouk ozdobený pery
celebrovaných stín zad
nad vesly gondoliéry
tykadlem chci lobovat
u vzduchoprázdné atmosféry
za hodinky bez vodotrysku
za motýlích křídel pád
za pohádku psanou v písku
a bez slunce slunovrat
*

chrám, či spíše bazilika
na konci strmých schodů
dole pramen u kostelíka
co zázračnou má vodu

sem lid přichází s milodary
pro pověst co má lesk
jak kdys zvítězil nad Tatary
boží posel - blesk
*

i mě často hlavou vrtá
rád se k tomu přiznám
příjde gerace čtvrtá
dá slovům jiný význam

tak bílou růži, očí jas
v básních jak jsme pěli
vymění za krátký čas
kérka na prdeli
*

Život lze i prosnít...
tak jsem nazval dílo na tvé téma.

...ta nenávist je vždycky největší
co pochází z lásky dřívější...
(Julius Zeyer)

labilita ozvěn tlačí
na vratkého spánku prám
pět kol že se v puzzle ztrácí
o půl noci kokrhám
*

Náboj emocí překrývá i formu básně. Je v ní příběh okamžiku, který přetrvává...
*

na růžové listy píši
motýl na něj vrhá stín
že víly mě už neutiší
noc mě láká do peřin
*

tak běhával jsem od nepaměti
v mysl lehkým poddán hrám
čas však jak ti ptáci letí,
co paměť sahá už neběhám
*

je dnes teprv třicátého
že už je srpen jsem se lek
vstup do písní, léta něho
motýl nebo hotýlek?
*

až pominou vedra, hice
v baterkách klid s jistotou
své poezie najde více
byť kontrolky pohasnou
:o)

Ota blafal, Špáďa píše...
**

jita.1965: labuť: Psavec: hloubavá: whiolet:
Děkuji za milé komentáře za sebe i za místo, které mi bylo předlohou.

... padají hvězdy
korálky s přetržené struny
kolečka rozšlápnutých hraček
slepá kolej pro osudu vláček
zadrhlá v louce za ocúny
kam padají hvězdy
*

občas žiju pro Jitřenku
okem šlmy jak mě láká
otisk neurčité rtěnky
v letu ptáka Ohniváka

temno uvnitř, světlo venku
ve vězení pro návraty
kde rozhalí rozhalenku
démon času rohatý
*

bývám někdy za hastroše
rifle a plandavé sako
matné brýle jak dva groše
bloumám nějak křivolako

dětství místo paneláků
kde hrával jsem kuličky
zákaz vjezdu za soumraku
sem do slepé uličky

do kornoutu kopec strachu
raděj místo zmrzliny
permanentně stojím v šachu
jsem hastroš a ne jediný
*

...jaká bude voda?
To už mi bude jedno.
:-(