gabkin

Brácho, prostě jsem musel taky něco protidepresivního
provolat, abys nebyl smutnej sám.

S chutí jsem se pustil do čtení a opravdu jsem si užil těch několik perliček, co jsem viděl v textu. Dočetl do konce a pomyslel si, jo, kouzelný, ale ta krása se v té délce textu ztrácí - přitom tam jsou třpytivé řádky.
Nedalo mi to a nezkusil si je srovnat k sobě .....

otrokyně smutku
imunní je k žertům
nesplněné sny
kutálí se ke rtům

kouzelné jsou oči žen
třeba vlhké smutkem .....
. . .
a tady jsem se zarazil, protože jsem v textu nenašel další návaznost k názvu , najednou jsem při opětovném čtení zjistil, že to jde od slz, k duši, ženské podstatě a končí to pět kouzelně - jak to končit má

...Nemůže muž pochopit
ten zvláštní dívčí svět
může ho jen pohladit
trochu k němu přivonět.
---------------------------------------------------------
a došlo mi, že do myšlení a tvorby autorů se nemůžeme jen tak vlámat a poučovat. Ale já opravdu nevím - jak jinak vysvětlit mnou oblíbené osekávání....
na těch prvních řádcích je to podle mne patrné.
použil jsem jen to, co jsem viděl se třpytit v řádcích.
je to přesně jako s náhrdelníky....... moc prvků bere krásu těm nejkrásnějším prvkům a málo skvostů zas dělá z toho jiný šperk, kde dává na odiv právě jen ty nejlepší zlomky bohatství.

NÁŘEZ !

u tebe se budu opakovat třeba stokrát. Velmi zajímavé čtení. Tohle je podle mne zcela publikovatelné pro tisk. takový úvodník sportovní stránky by byl ozdobou stránky.

a vůbec - mně se to líbí!

je to zajímavé - jak někdy smrt ukáže novou krásu. A u růží je to o to kouzelnější - že vyvolá i představy té předcházející.

jo zenge .... to by byl ministr...... a ty psané výnosy...
radost číst a konat.

já za to prostě nemůžu. jak je to slovensky - tak je to poetické pohlazení - nějak je to poslechově měkčí a mazlivější.

Hedvábné verše, ale i Brno už není co bylo, bez Bíši.

dobrý text, ale dává tušit, že inspirace stojí za .....

povedený

já vím.... jen nechválit moc, to je pro rozvoj autora nejhorší.
Ale po návštěvě u Vás si po čtení tvých řádků uplně přesně dovedu představit tu atmosféru, vždyť v podobné jsem odjížděl.
A pln radosti z nic nedělání chorého člověka jsem si dnes opravdu čuchnul zas k poezii. Neboť tyhle řádky jsou jí plné. A je to o tom, že poezie se netvoří - to jen krásní lidé umí krásně vyprávět a ono to zní jako poezie.
Jsem rád, že mám to štěstí tě znát a číst tvá slova.

jak jinak, než povedené čtení, ty víš, že tohle je má káva.

no bomba!

kouzelné, co dodat více. celý týden jsem pozoroval listí z nemocničního pokoje. neustále se měnilo.
Ale poezie z toho na mě nedýchala.... to až teď doma z modra.

Lorraine: a po odjetí všech.... to slunce rozpálilo a bylo to na trika..... posunout počasí o den..... tak byl mejdan venku!

upozornění - podobnost zobrazených osob s některými autory z Libresu je čistě náhodná a nezakládá se na pravdivém zobrazení proběhlého srazu. gabkin.

vybroušené řádky

Jako vždy napsáno čtivě a poutavě. Jistě i z pohledu autora pravdivým pohledem. Každý si občas pokládá otázky života a dochází mu, že mnohdy by si měl dát pár facek a ne si zoufat.
Otázka osobních potřeb vždy souvisí s tím, co zažijeme a v čem vyrůstáme. Takže ta míra nároků na život je rozdílná.
Nicméně čím více teď vzpomínám slova své babičky .....
Každý život, nese špatnou i dobrou dobu.... a když vidím tvé dětství - lituji tě, co tě čeká.
A po shlédnutí videí i skutečných obrázků na dovolené v Jugoslávii..... už si nestěžuji a modlím se, aby jsme to nepoznali i my.

Velmi povedené.