Slzy žen

To je hezké...

ST

Tak, tak, slzy k ženám patří, ale nemusí být jen smutné...

S chutí jsem se pustil do čtení a opravdu jsem si užil těch několik perliček, co jsem viděl v textu. Dočetl do konce a pomyslel si, jo, kouzelný, ale ta krása se v té délce textu ztrácí - přitom tam jsou třpytivé řádky.
Nedalo mi to a nezkusil si je srovnat k sobě .....

otrokyně smutku
imunní je k žertům
nesplněné sny
kutálí se ke rtům

kouzelné jsou oči žen
třeba vlhké smutkem .....
. . .
a tady jsem se zarazil, protože jsem v textu nenašel další návaznost k názvu , najednou jsem při opětovném čtení zjistil, že to jde od slz, k duši, ženské podstatě a končí to pět kouzelně - jak to končit má

...Nemůže muž pochopit
ten zvláštní dívčí svět
může ho jen pohladit
trochu k němu přivonět.
---------------------------------------------------------
a došlo mi, že do myšlení a tvorby autorů se nemůžeme jen tak vlámat a poučovat. Ale já opravdu nevím - jak jinak vysvětlit mnou oblíbené osekávání....
na těch prvních řádcích je to podle mne patrné.
použil jsem jen to, co jsem viděl se třpytit v řádcích.
je to přesně jako s náhrdelníky....... moc prvků bere krásu těm nejkrásnějším prvkům a málo skvostů zas dělá z toho jiný šperk, kde dává na odiv právě jen ty nejlepší zlomky bohatství.

ST...

gabkin: Děkuji za Váš názor vážím si toho .
Já si myslím , že básničky jsou jako víno , buďto zaujmou prvním douškem anebo ne .
Někdy dáme přednost trpkému červenému potom zase nás osvěží sladké bílé.
Záleží na momentální chuti.
Každý z nás co píšou básničky by ji druhý den určitě napsal trochu jinak , ale ztratila by se v ní autentičnost chvíle , momentálního rozpoložení.
Básnička je myšlenka , která žije svým životem , dáš ji pravidla a spoutáš ji .
Jednou jsem napsal v nějaké básničce ….Polibek je tisíc veršů vyslovených v okamžiku a platí to i naopak .