gabkin

Píše ti to kluku.
gratuluji... tu máš ruku

Když už i Psavec píše vážné téma,
tak to mi vážně tvorbu ruší tréma.
Když člověk stárne, láska je jiná v těchto dnech.
Pugét je klišé, lepší je podat ruku na schodech.

...a mraky maj čerń tvého klína,
z té strany druhé, i od Zuklína.
Když od Lazen tvé tělo stoupá
a konec cesty plíce již doufá,
tak usedneš třeba chůzí již znavený,
u cesty zleva na měsíční kameny.
..... jen pěší může,
vnímat ten čas psaný smrkům pod kůru.
A vnímat tu chvilku
v čase daném nám.

Ty víš, že moc nekomentuji.
Ale toto dílko mě evokuje jednu důležitou otázku. Z textu vyplývá při povrchním čtení, že se autor honbou za vílou nechal nalákat a utonul.
Při opravdu pozorném čtení mi neušlo, kde že ta víla se nacházela, takže pokud došli síly uprostřed jezera a vzhledem k tvé celkové tvorbě by mi zajímala druhá sloka, vysvětlující to vysilování.

V životě je
velký um.
Sehnat denně
nový RUM.

Hodně dobrý. Velmi silné dílko.

Dneska jsem tě tu objevil a přečetl tvá dílka. Skutečně zajímavý styl a nevšední témata. Je znát, když píše život sám. Vítej v modru.

již to zaznělo .... paráda.

žasnu a čtu opětovně a pomaleji. kouzelné vazby obyčejných slov.
pitomé malé kosti ..... tak geniálně a zcela přesně nahradit slovo zuby. Opravdu krása.

Tys neviděl filmovou klasiku?
-byl to!.... já jsem je nepoznal.....

ještě lze dodat - jak jsem odposlechl u známěho když se bavil s vnoučetem - co jsi dnes udělal užitečného, bez toho být užitečnej, to je propadlý den života.

Tady slova nepomohou. jen na dálku objímám. A ať se drží, pozdravuj ho ze Sušice. Štěpině vyřídím. Drž se holka, uklidím chatu, uděláme minisrazík - memoriál Bíši, tak ať se k Bíšovi necpe.

jen dodatek pod čarou,
taková nepatrná výtka.
Nezmínil jsi, že ty s kapucí,
maj uši v suchu, jen jim to zapálilo lýtka.

zbytečně temný text a jakoby každá sloka z jiného rohu temnoty. Promiň mi upřímnost, pro mě neučesané.

uplně to vidím. Ta kůže před krbem, venkovní i vnitřní žár,
ona zvolá -neodcházej ještě- a on jen dodá -musím... přiložit.

jednou mi blízká osoba při debatě o víře a mé poznámce, že její utrpení se neslučuje s její pobožností odvětila,
-ty co má rád, zkouší nejvíc.
Na to se už jen dalo říct - takže mě peklo miluje, protože nahoře mám zavřenou bránu. ( a ze všech průserů jsem vždy nejak vybruslil)

musím to upřesnit ... to bylo to poslední, co mi ještě chybělo v kartě.

netušil jsem, že jsi jako víno a už vůbec ne dokonce vhodné k archivaci.
Vypadá to na nový foch v poeziotéce.

tři body dělaj plochu,
pokud si pamatuji trochu
když však tři osy máš
už se rovně nedíváš.
což potom průměty řezů
do rovin.
pro někoho poezie,
jinému spoustu volovin.

Ač to nemám rád a kritizuji to, tak tady u tohoto dílka by mu slušelo řádkování. Prostě to roztahnout, aby to nebylo tak silné na čtení. Pomalejší čtení, které je rozbité prázdnými řádky ti dává čas nechat ty slova dojet a vnímat sdělení těch slov.