Když vítězí démoni.

Nad britskou metropolí visela pověstná londýnská mlha, která jako by před světem chtěla skrýt milióny lidských osudů. Šťastných i tragických. Zahalila též nájemní dům, v němž v ložnici jednoho z bytů spal neklidným spánkem asi šedesátiletý muž. Podle vzhledu však vypadal o poznání starší. Právě ze spaní hlasitě zavzdychal a jeho půvabná žena Alex se v obyváku zvedla od rozečtené knihy a šla svého manžela zkontrolovat. Když zjistila, že se asi nejedná o nic vážného, vrátila se ke knize, ale na čtení se nemohla pořádně soustředit. Stále dokola se ji do mysli vkrádala otázka, jak dlouho může tohle manželství vydržet.

Kdyby o těchto myšlenkách její manžel věděl, spal by zřejmě ještě neklidněji. I tak měl nehezké sny, plné malých hlodavců.

Zpočátku ho snění vrátilo do dětství, do rodného severoirského Belfastu. Jako sotva desetiletý na jednom z mnoha plácků mezi činžovními domy v dělnické čtvrti proháněl s kamarády mičudu. Už tehdy ji měl u nohy jako přilepenou. Obrat ho o míč byl téměř nadlidský výkon. V jednu chvíli se míč zakutálel mezi nějaké staré harampádí, které v jednom rohu uzavřeného prostranství hromadili skoro všichni nájemníci. Vydal se pro něj malý George. Překračoval přes staré židle, hrnce, kbelíky a další veteš a konečně míč zahlédl. Vyrazil k němu, ale najednou si všimnul, že před něj vyběhla myš a postavila se na zadní nohy, jako by chtěla zabránit, aby si jej vzal. Jedné myšky se samozřejmě nebál a tak míč zvedl ze země. V tu chvíli malý hlodavec vypísknul a vzápětí z úkrytů v harampádí vyběhlo snad dvacet dalších myší. Všechny se stavěly na zadní nohy a George měl najednou pocit, že se na něj chystají zaútočit. Otočil se a chvátal za kamarády. Za sebou slyšel stále silnější pištění a když se jedinkrát ohlédl, byly už těch myší snad stovky a běžely za ním. George z toho místa vyděšeně prchal a chtěl zavolat na kamarády, kteří na něj opodál netrpělivě čekali.

Ale to už ten sen skončil a následující ho rázem zavedl do anglického Manchesteru, na slavný fotbalový stadión Old Trafford. Zde měl šéfy slavného Manchesteru United přesvědčit, že pro patnáctiletého mladíka je právě tady to pravé místo pro další život. A zase mu do snu vstoupili hlodavci. Tentokrát krysy, které se kolem něj začaly sbíhat, když se vracel do šatny do útrob stadiónu pro chrániče nohou. Předtím si je z frajeřiny nevzal, ale trenér ho pro ně nekompromisně poslal. I v tomto snu ho narůstající počet hlodavců přiměl k běhu. Ze všech sil utíkal k šatně a měl přitom pocit, že má nohy jako z olova a že před svými malými pronásledovateli nemá šanci uniknout. Stihl to na poslední chvíli. Jen co za sebou přibouchnul a zamknul dveře, narazila do nich živá lavina. George si vydechnul úlevou, ale za pár okamžiků už na dveřích slyšel nějaký praskot. Jen chvilku mu trvalo než pochopil, co se děje. Krysy začaly rozkousávat dveře a dřevo pro ně nebyl velký problém. Ocitnul se v pasti. Nebylo kam uniknout a nebylo koho zavolat na pomoc. Se strachem pozoroval, jak se skrze dřevěnou vrstvu prokousala první krysí tlamička. Věděl, že tohle je jeho konec. Schoulil se do kouta šatny a rukama si zakryl hlavu. Ale konec to nebyl. Sen znovu nečekaně skončil a on se ocitnul zase ve zcela jiném prostředí.

Tentokrát se svojí první ženou Angelou v luxusním bytě v americkém San José. Hádali se. Byla to jedna z jejích mnohých hádek a příčinou byl Georgův rozmařilý způsob života. Nejvíce však Angelu zlobilo jeho pití. Snažila se nalézt nějakou společnou dohodu, nějakou míru, kterou by byla ochotna tolerovat. Vše marno. Plakala, zuřila, vyčítala mu, že se málo stará o jejich syna, že alkohol a zábavu upřednostnil před vším. S Georgem to ani nepohnulo a navíc ho její výčitky strašně rozčilovaly. Zrovna v tu chvíli měl Angely plné zuby a zařval na ni, ať je už konečně zticha, že si stejně bude dělat, co uzná za vhodné. Tak ať mlčí nebo... Varovně napřáhnul ruku, jako by ji chtěl uhodit. A znovu se ozvalo zapištění. George se rozhlédnul odkud ten zvuk pochází a udiveně sledoval, jak zpod veškerého nábytku vybíhá neuvěřitelné množství krys a on s Angelou se ocitli v jejich obklíčení. Záhy měl George dojem, že zatímco Angely si nevšímají, na něho zuřivě cení zuby. A pak se na něj vrhly. Některé ho začaly kousat do nohou, ale ty agresivnější zamířily po jeho těle vzhůru se zřejmým úmyslem zaútočit na jeho obličej. George chtěl vykřiknout, aby mu Angela pomohla. Tentokrát to bylo vážné. Tak vážné, že ho ten strašidelný sen probudil.

Byl zpocený a třásl se po celém těle. Přeletěl očima potemnělý pokoj, do kterého zvenčí pronikalo pouliční světlo a též světlo z vedlejší místnosti. Jeho pohled se zastavil v koutě vedle stojaté lampy. Zdálo se mu, že se tam něco zalesklo. Opravdu! Zíraly na něj dva páry očí nějakých malých zvířat. George uhnul pohledem a když se tam po chvilce podíval znovu, neviděl už nic.

Bylo mu mizerně a tak sáhnul do stolku vedle jeho postele a z vrstvy oblečení vytáhl plnou láhev alkoholu. Kdyby o ní jeho současná manželka Alex věděla, vyhodila by ji. Už dlouho mu vyhazovala všechny láhve, na které přišla. Bezděky zase pohlédl do kouta k té lampě. Kruci! Zase jsou tam! Odkud se ty potvory vzaly? Zítra s nimi musí něco udělat. Otevřel láhev a vydatně si přihnul. Téměř okamžitě měl pocit, že se mu ulevilo. Třes ustoupil a George se rozhodl, že se s těmi malými vetřelci vypořádá ihned. Naštvaně pohlédl jejich směrem, jenže už byli zase pryč.

"Do háje s nimi," pomyslel si nevrle. "Zítra za denního světla to s nimi vyřídím snadněj." Znovu si pořádně přihnul, schoval láhev a po chvíli opět usnul.

Za pár hodin už lékaři sváděli další boj o jeho život. O život, který si díky alkoholu zcela zničil.








I když je hodně známé rčení "pije jako Dán", věděl jsem, že pokud budu chtít připomenout osud nějakého slavného fotbalisty - alkoholika, poohlédnu se po Velké Británii. Nakonec jsem vybíral mezi Angličanem Paulem Gascoignem a Gerge Bestem ze Severního Irska. Trochu pochybnou přednost dostal George Best, narozený v roce 1946. Zítra to bude přesně osm let, co 25. listopadu 2005 zemřel.

Jeho nejslavnější hráčská léta byla spojena s Manchesterem United, v jehož barvách získal tehdejší Pohár mistrů evropských zemí a také Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy pro rok 1968.

Smůlou pro něj bylo, že ve fotbalové reprezentaci Severního Irska k sobě neměl dalšího alespoň přibližně stejně kvalitního spoluhráče. To také mohlo sehrát určitou roli v tom, že propadl alkoholu a nelámal si hlavu se správnou životosprávou. Příliš mladý dosáhl takřka všeho a dá se říci, že relativně lehce. Na něj se totiž přesně hodila charakteristika "talent od Pánaboha". Po ukončení kariéry v Manchesteru United už nikdy nehrál jako dřív. Ještě sice zazářil v USA, ale to už spíše díky tomu, že měl natrénováno z dřívějších let a na tamní herní úroveň to stačilo.

Popularita George Besta byla takřka nebetyčná. Přezdívalo se mu "Pátý Beatle", protože oblibou u svých fanoušků konkuroval legendární hudební skupině z Liverpoolu. Byl národní ikonou, natočili o něm film. Téměř každý člověk, který beznadějně propadne alkoholu, se stává terčem pohrdání. U George Besta však v tomto směru něco nehraje. Až po jeho smrti po něm pojmenovali letiště v Belfastu a objevil se i na nových severoirských pětilibrových bankovkách. Takových poct se alkoholikovi v žádné vyspělé zemi nedostává. A podezírat Severní Iry z toho, že mají nedostatek jiných významných osobností, to bych se rozhodně neodvážil. Nezbývá než připustit, že v tomto případě Bestovy zásluhy o větší zviditelnění Severního Irska ve světě převážily nad vším ostatním. Těžko říci, čeho všeho ještě mohl dosáhnout, kdyby ho nezničilo nadměrné pití alkoholu.

Spousta zemí má nějakého fotbalistu s podobným osudem. Například v Česku promrhal své nejlepší fotbalové roky Jan Šimák. Ještě o pár desítek let dříve Ladislav Přáda. Příběh George Besta je vzorovou ukázkou promarněných šancí. Je o to varovnější, že on dostal obrovskou druhou příležitost v podobě úspěšné transplantace jater. A přesto pak začal zase pít.

Škoda, že i v současnosti mnoho lidí kvůli těžkému alkoholismu nedovede lépe zúžitkovat své dovednosti.