Ringo

Dílko mi chutnalo, tak jsem si ho v duchu na chvilku přejmenoval na Laskonkoviny.

Já jen doufám, že v dílku není sebemenší náznak narážky na bývalé oslavy VŘSR.

Je lepší mít doma čtyřnohého Balíčka než dvounohého balíka... :-)

Jak je tady MDŽ,
tak se snaží honem honem
chlápek mladší, střední, děd
na pár hodin nebýt volem.

Snídani dá do postele,
chválí noční košilku,
neotevře nápoj s chmelem
ani jinou botylku.

Oholí a navoní se,
ukuchtí i oběd chutný,
pošmrdlá se štětkou v míse,
což jinak dle něj není nutný.

Devátého ale března
tou změnou je „proslaven“,
k ničemu se více nezná
a žena žije s hovadem...

Rozdíly bývají veliké – jeden je nechutný, druhého člověk přímo žere...

Ať je spíše peciválem,
či furt v luftu jako nomád,
podělat se může málem,
z pusy ihned letí kletba
(to by byla drsná četba),
kousne-li ho třeba ovád.

Klučík brzy začíná,
už v devět letí svačina,
malý zlobil Jirka Žáček
vymršťuje mastný sáček
(chleba s máslem, salám v celku)
a trefuje učitelku...

Já jsem se jako dítě koupával v době bronzové, kdy ještě žádné sprchofony neexistovaly.
Mimochodem – nejsi vynálezcem sprchofonu. Našel jsem na internetu prameny, podle kterých mělo prvně tento přístroj použít v roce 1887 v Norimberku maličké hrabátko Medard von Sprch.

A lil, jen tak mezi námi – nevyprávěla jsi náhodou Kajutovi ten fejetonek ve vaně?... ;-)

Na gramci deska z šelaku,
tóny se linou z trychtýře,
oba se podobaj na zvíře
a v postýlce zbavují přetlaku.

Pokud tě někdo bude strašit, že bys moh za tohle dílko jít sedět jako mourovatej, tak mu nevěř.
|Je to blbost.

I po čtvrt roce ti snad mohu říci, že se mi tvoje písnička líbila. To už je vlastně tradice... :-)

Toto dílko začíná z oftalmologického hlediska velice zajímavě.
A jsem docela rád, že jsi odolal touze po ještě větší originalitě a nepoužil oko kuří...

Já u tvého dílka chvilku civěl jako mladý kus skotu na čerstvě instalované dveře, protože jsem první řádek svému PC fakt rozuměl „Korea ve smutku“. :-)

Františku promiň, ale ukrýt se tiše za keřem...nebylo by to od tebe přece jen trochu zákeřné?...

Náramek byl zlatý, ryzí,
šrajtoflička nabitá,
u chmatáka všechno mizí.

Netušíš nic, ženo, brachu,
tenhle ruční bandita
je už dávno v prachu..

Já tady teď po dočtení nevrčím...

Co by za to dříve řada kastrátů dala, aby neunikla jen kleštím imperativů...

A nemá být odděsním? ;-)

Rozhodně je lepší si dát večer procházku po svitu měsíce než láhev tuzemáku.
Mimochodem – líp by to nenapsal snad ani Jirka Wolker...

Z toho spíš kouká scénář hořké komedie Krvavý prostředníček.

Na každé tvoje nové dílko se celý Libres třese jako jeden obrovský ratlík...

A stejně jako Francisi Vava Eye mi neunikl půvab předpředposlední věty.