Ringo

Je lepší padat do minulých dob
než mdlob...

To se tématicky dobře hodí k mé činnosti asi před hodinou – poslouchal jsem 17. díl staré Nemocnice na kraji města. Končil něžnými slůvky z úst MUDr. Štrosmajera „kráávo nebeská!“

Prisel jsem k tobe i tady, abych ti rekl, ze se mi ta úvodní otázka stále líbí. Neríkej mi, Hanko, ze to s tebou ani nehne...

Furt si dávám do trumpety,
cirhóza mi za to stojí,
hlavne at má zena kvety,
bez ruzí je nás vztah v loji.

Prumerné dílko... ;-)

Jé, já jsem čekal dílko s kynologickou tématikou...

No, aspoň že jsem nebyl jediným odmítnutým...ale uklidňuje to opravdu jen nepatrně... :-(

Najdou se i tací muži, kteří před básnickým pozorováním lotosů dají přednost nebásnickému pozorování klínů... (většinou ženských)

Dovolil jsem si trochu pozměnit začátek:

Mnicha (i k pití)
svedla by dnes mnohá žena

Kdybych na tvůj Prsteník reagoval palcem dolů, asi bys mi ukázal prostředník. Tak ho radši zvednu... ;-)

Tarantule zdobí klopu,
sklípkan kouká z kapsičky,
úsměvu máš na rtech stopu,
zvláště jsou-li samičky.

Dílko mi chutnalo, tak jsem si ho v duchu na chvilku přejmenoval na Laskonkoviny.

Já jen doufám, že v dílku není sebemenší náznak narážky na bývalé oslavy VŘSR.

Je lepší mít doma čtyřnohého Balíčka než dvounohého balíka... :-)

Jak je tady MDŽ,
tak se snaží honem honem
chlápek mladší, střední, děd
na pár hodin nebýt volem.

Snídani dá do postele,
chválí noční košilku,
neotevře nápoj s chmelem
ani jinou botylku.

Oholí a navoní se,
ukuchtí i oběd chutný,
pošmrdlá se štětkou v míse,
což jinak dle něj není nutný.

Devátého ale března
tou změnou je „proslaven“,
k ničemu se více nezná
a žena žije s hovadem...

Rozdíly bývají veliké – jeden je nechutný, druhého člověk přímo žere...

Ať je spíše peciválem,
či furt v luftu jako nomád,
podělat se může málem,
z pusy ihned letí kletba
(to by byla drsná četba),
kousne-li ho třeba ovád.

Klučík brzy začíná,
už v devět letí svačina,
malý zlobil Jirka Žáček
vymršťuje mastný sáček
(chleba s máslem, salám v celku)
a trefuje učitelku...

Já jsem se jako dítě koupával v době bronzové, kdy ještě žádné sprchofony neexistovaly.
Mimochodem – nejsi vynálezcem sprchofonu. Našel jsem na internetu prameny, podle kterých mělo prvně tento přístroj použít v roce 1887 v Norimberku maličké hrabátko Medard von Sprch.

A lil, jen tak mezi námi – nevyprávěla jsi náhodou Kajutovi ten fejetonek ve vaně?... ;-)

Na gramci deska z šelaku,
tóny se linou z trychtýře,
oba se podobaj na zvíře
a v postýlce zbavují přetlaku.