Ringo

Lidé maj všelijaké tužby – zas třeba zažít vlaky Družby... ;-)

U některých lidí je to opravdu jedno – výsledkem je vždy věc, která vzbuzuje u druhých nezájem, odpor, někdy dokonce i trochu bázeň...

Dovedu se do toho dobře vcítit, také bych neskočil a potom křičel...

Někdy život přinese (bez předchozího slibu) ledvinový písek...

On má vlastně tak trochu vlastnosti termo prádla...

Všechno je zase jako kdysi,
skončil už onen jistý povyk,
Romeo v Julii něžně pronik,
jen lehce se zaplet do Larisy...

Bože jak ten čas neuvěřitelně letí...člověk má skoro pocit, jako kdyby jaro s létem ani nebylo...a už je tu zase podzim a co nevidět přijde zima...

Ne, 2. březen 2017 nevstoupí do dějin mého libresáckého života jako den, ve kterém jsem se rozhodl, že poprvé vůbec nikomu za došlé komentáře nepoděkuji. Zřejmě až do své smrti budu přesvědčený, že by se tato činnost provozovat měla. Takže (snad mi to až intimní oslovení dovolíte) vážené kolegyně a kolegové, všem vám za reakce pod mými devíti čárkami přinejmenším ze tří čtvrtin srdce děkuji. U většiny z vás se zastavím níže.


Lilith, je pro mě fakt hádankou, jak se ti něco takového může stát…

Taro, s hadama se člověk holt dost těžko dohaduje, aby přestali aspoň na chvíli zlobit.

Libo(u)re, upřímně řečeno jsem vůbec netušil, že někdy dovedeš být i pěkný syčák.

René, oční bulvu za oční bulvu, jedový zub za jedový zub:

Kouká z toho první hádka,
chlapec má furt jenom hádka…

Kajuto, i ty svůj komentář přežiješ…

Jitko, kéž by ses jednou přestala děsit i mne…

Květko, s tím bude možná potíž, někdy je protivný hroznýš.

Psavče, vnitřek tvé kulaté lebky vymyslel pěkné veršíky.

Gándhí, velmi eufemisticky řečeno byly ty řeči o pohadění pohádky. Proti ještěrkám je baron Prášil hadr…

E.T.Jane, Tu velice intenzivní pochvalu jsem pochopil ihned; u první části soudím,že existuje nějaký model osobního vozu s přeloženým názvem Zmije. Já jen vím, že snad někdy ve 30.letech jezdily Hadimršky.

Pa100re, hlavně bych se bál, co nato rasové neboli antouškové…

Zenge, ST z říše hadí, celkem málo vadí…

Matoušku, já i hadi jsme spíš rádi.

Zpomalil jsem respiraci,
že až plíce čuměly,
pomalu se život ztrácí,
rychle vdechy umělý!...

Nesrknul si jenom trošku,
hltal kozly, spousty vín,
proměnil se v lidskou trosku,
kterou čeká cintorín...

Nemám v úmyslu do tebe a tvého dílka nějak rýt. Jenom konstatuji, že je rýč velice praktické nářadí... ;-)

Pokud má svět zadku tvary,
všude tma a pachy divný,
nebudou určitě řeči pivní,
že navíc trčíme i v ní.

Pak je asi všechno marný
a dětičky, svobodné, ženáče
nikdy už nepustí svěrače...

Ale vždyť srdce z podsvětí strašně páchne, smrdí to ilegálním obchodem s orgány!

Někdy je prostě dobře si cvaknout.

Hlavně se mi ulevilo, že jsi kompletní a nemáš o kolečko míň. ;-)

Jo a tady v domě bydlí rodina Zwack, což se pochopitelně vyslovuje jako naše cvak!

Očima na nich zima visí,
té krásy by se nenadála,
z každé vločky perla malá
zdobí i ouška krysí.

Karel kousl do lívance,
patrná je na něm změna,
získal vzteklou vizáž kance,
od pusy mu kape pěna.

Funě(nikdy nebyl řečník,
neměl geny pro vědce),
vzal z kuchyně lívanečník
a třísknul ženu po lebce.

Zachroptění Marušky:
Zítra budou haluš...

Ve svém dnešním komentáři tě nestrhám, budu hodný jako beránek.
Dokonce vyjádřím své zalíbení ve slovese „rozmlčet se“.

Ač to kury zaráží
a krev se jim vzteky pění,
usnu občas na stráži,
nezatleskám jejich pění.

Slyším volat človrdíky:
dobrý Bože – supr! díky!

Tvůj smích je startem Jumbo Jetu,
i chlapi se děsí „hrůzné Lenky“,
mnohý když zaslech, řekl větu:
Teď by se hodily v kalhotách plenky...