Ringo

Podle mne byl jedné z nejdůležitějších věcí věnován v díle jen naprosto minimální až nulový prostor – procesu zasklívání okna... :-(

Doufám, že příště nebude inspirací erysipel a nevytvoříš dílko Růže...

Zcela nevylučuji, že malé kolečko v brusli může být pro člověka důležitější než „malé kolečko“ v Bruselu...

Ale přejdu už konečně k tomu hlavnímu – tohle dílko se mi obzvlášť líbí.

Byl jsem nakonec docela rád, že dílko nepojednávalo o bývalé vrchní ředitelce Sekce kabinetu předsedy vlády ČR Janě Nagyové, provdané Nečasové...

Někdy se možná v duchu ptáme: Krucifix,
je zlý nebo dobrý tenhle pocitový mix?...

Jo, ten svalík umí kopat
a následky maj značný dopad.
I když není vždy jen hrubý,
velmi často lidi svrbí.

Tu a tam se uděje,
že ze ženy vypěním,
vymýšlí si neduh těla,
jenom ze mne blbce dělá,
simuluje kurděje
i prostaty zvětšení.

Teď prý všude cejtí hic,
sic šestý křížek brzy tu je,
furt mě o tom přesvědčuje:
Mám horečku omladnic!

Mně by úplně stačilo,kdyby se smršťovala jen ta tvoje minisukně.

Jinak tohle dílko chválit nebudu, to by asi nebylo moudré... ;-)

Kotě si s klubkem vlny hraje,
babička nevolá slova moc sladká,
lehounce ku infarktu zraje,
plete z ní svetříky pro vnoučátka.

Kuřátko najednou nehrabe více,
změnilo polohu výrazně rázem,
žlutými zádíčky dopadlo na zem
po skvělém knokautu od rousnice.

Hříbátko se k břichu tulí,
připadá mu měkký,
pro zvolání rtíky špulí:
Mami, ty máš špeky!

Lidé maj všelijaké tužby – zas třeba zažít vlaky Družby... ;-)

U některých lidí je to opravdu jedno – výsledkem je vždy věc, která vzbuzuje u druhých nezájem, odpor, někdy dokonce i trochu bázeň...

Dovedu se do toho dobře vcítit, také bych neskočil a potom křičel...

Někdy život přinese (bez předchozího slibu) ledvinový písek...

On má vlastně tak trochu vlastnosti termo prádla...

Všechno je zase jako kdysi,
skončil už onen jistý povyk,
Romeo v Julii něžně pronik,
jen lehce se zaplet do Larisy...

Bože jak ten čas neuvěřitelně letí...člověk má skoro pocit, jako kdyby jaro s létem ani nebylo...a už je tu zase podzim a co nevidět přijde zima...

Ne, 2. březen 2017 nevstoupí do dějin mého libresáckého života jako den, ve kterém jsem se rozhodl, že poprvé vůbec nikomu za došlé komentáře nepoděkuji. Zřejmě až do své smrti budu přesvědčený, že by se tato činnost provozovat měla. Takže (snad mi to až intimní oslovení dovolíte) vážené kolegyně a kolegové, všem vám za reakce pod mými devíti čárkami přinejmenším ze tří čtvrtin srdce děkuji. U většiny z vás se zastavím níže.


Lilith, je pro mě fakt hádankou, jak se ti něco takového může stát…

Taro, s hadama se člověk holt dost těžko dohaduje, aby přestali aspoň na chvíli zlobit.

Libo(u)re, upřímně řečeno jsem vůbec netušil, že někdy dovedeš být i pěkný syčák.

René, oční bulvu za oční bulvu, jedový zub za jedový zub:

Kouká z toho první hádka,
chlapec má furt jenom hádka…

Kajuto, i ty svůj komentář přežiješ…

Jitko, kéž by ses jednou přestala děsit i mne…

Květko, s tím bude možná potíž, někdy je protivný hroznýš.

Psavče, vnitřek tvé kulaté lebky vymyslel pěkné veršíky.

Gándhí, velmi eufemisticky řečeno byly ty řeči o pohadění pohádky. Proti ještěrkám je baron Prášil hadr…

E.T.Jane, Tu velice intenzivní pochvalu jsem pochopil ihned; u první části soudím,že existuje nějaký model osobního vozu s přeloženým názvem Zmije. Já jen vím, že snad někdy ve 30.letech jezdily Hadimršky.

Pa100re, hlavně bych se bál, co nato rasové neboli antouškové…

Zenge, ST z říše hadí, celkem málo vadí…

Matoušku, já i hadi jsme spíš rádi.

Zpomalil jsem respiraci,
že až plíce čuměly,
pomalu se život ztrácí,
rychle vdechy umělý!...

Nesrknul si jenom trošku,
hltal kozly, spousty vín,
proměnil se v lidskou trosku,
kterou čeká cintorín...

Nemám v úmyslu do tebe a tvého dílka nějak rýt. Jenom konstatuji, že je rýč velice praktické nářadí... ;-)