Ringo

Sisyfos byl vlastne takový sólový predchudce Rolling Stones. (vyvalene se tvárící smajlík)

Uz zase nekdo utekl od Berouska...

Obzlášť v dřívějších dobách měl host občas skoro až pocit, že ho kousne spíš číšník...
Velmi originální dílko.
Já se teď jdu fakt navečeřet... (hladový smajlík)

Nejkrásnější bod Edenu je pro někoho možná středová výkopová značka.

Na nádraží v Poblaží
čekat není žádný med,
rómský děda právě zbled.

Nosy málo oblaží
zápach místních toalet.

S tím srdcem to jeste nejak jde, ale játra uz nezahojí asi nikdo... ;-)

Rozjela se tichá múzka,
na zem padá její blůzka,
Psavci lezou bulvy z důlků,
po létech má v gatích hůlku.

Přitiskla se, dala huban,
šikla by se s pastou tuba,
autor cítí nával vzteku,
ona páchne po česneku!

Nenapsal pak z tohošoku
ani čárku přes pět roků...

Minerální pramenz Měsíce zní mnohem lépe než ze Smrdák(ů)...

Já hrát svou flétničkou symfonii, tak to asi žádná Erotica nebude, spíš Nedokončená...a pokud by z toho někoho z nás kleplo, tak možná i Osudová... :-(

Náhodou to vubec není spatný... (mrk)

Nejsem líný ti dílko pochválit.

Přeskočit pantofle je podle mne mnohem lepší než natáhnout bačkory. :-)

V tomto případě by mi nevadilo, být celý jako řešeto...

Mne zaplavil nejasný pocit, jako bych věděl, že u tebe vždy najdu fantazii...

Buď klidný, za tvoje „od plotu“ nechystám žádnou odplatu.

Vážení,

opět strkám prsty kam mám – tedy na klávesnici – a vytvářím krátké poděkování za vaše čtenářské, respektive komentátorské pozůstatky pod mým dílem.


Tara:

Vzpomínáš dílko pana Basse
o sourozencích čutálistech,
kladeš mě výše – pak je jisté,
že mám radost jako prase.

René:

Co vydala prdelka,
končí v lidských hrdélkách.

Jitka:

Mizerný je kňourek školák,
do lavice často kouše,
u tabule sviní zkoušen
mlčí líp než doktor Horák.
Do třídy se pozdě plouží,
moučník si fakt nezaslouží...

V dílku psaném šikulkou
také nejvýš kladu
pasáž s onou pilulkou
a lékem proti chladu.

Teď jsem z toho teda janek,
opak tvrdí Šimon Pánek:
Ptáci chtějí hlavně klid,
proto nikdy nezdravit!

No, pan Václav Větvička to ví asi stejně dobře...

Květa cítí Živé květy,
pak objeví rtěnku,
nůž teď vězí v těle skety,
zakope ho venku...