Črty II. TŘI

Vilová čtvrť v Českém Krumlově - Horní Brána. A branka s kováním půloblouků ve tvaru slunce otevřená pohledům nedělního odpoledne.
Labrador se snaží nadzvednout mohutné tělo. Zakolísal a nejistě dosedl pod větve jabloně, čumákem k nebi. Kdo ví, pokolikáté pozoruje mraky poháněné větrnými proudy, naslouchá ozvěně vytí cirkulárky nebo prvnímu ptačímu zpěvu. Hlídá. Prošedivělou bradu opřel o přední tlapy. Také dnes, ačkoliv smí s ohledem na věk odpočívat v pohodlném pelechu na chodbě vilky, došel na zahradu.
Zdánlivě netečná, žlutě zabarvená, vypelichaná hrouda. Slechy jsou ale ve střehu.
Na špalku u dřevníku drží pózu egyptské sošky kocour. Nastavuje kožich březnovému slunci. Víčka se teplem labužnicky přivírají přes smaragdy zornic. Přesto oči mezírkami sledují dění kolem domu.
Z ničeho nic se otevřely dveře a ven vyběhl malý ratlík. Vyspaný dorůžova překypuje energií. Ušaté torpédo letí ke starému psovi. Netroufne si dorážet, tak jen sprintuje kolem. Štěněti patří celý dvorek i zahrada. Je snad všude. Pro své hry vzalo zavděk i loňským šustím pod jabloní. Nese v tlamce kořist v podobě uloveného listu.
Kocour udiveně seskočil, tolik ruchů naráz! Psík si ho teprve teď všiml, bojovně vztyčil ocas a předstírá útok. Černá koule se mrštně vyšvihla na větev jabloňové rozhledny. Mrňous krouží kolem kmene, chce si hrát, avšak kocour si ho ostentativně nevšímá. Olizuje se růžovým jazykem v koruně stromu, dokud kožich nevypadá jako lesklý antracit.
Sešplhal z jabloně a znuděně, co tlapka tlapku mine, kráčí jako na promenádě. Jestli mohou mít kocouři gen frajeřiny, tak tomuhle nechybí. Nese se jako malý panter prostředkem pěšiny vysypané oblázky.
Labrador zvedl hlavu a provází jej pohledem. Minipes zabrzdil kousek od kocoura. Ten prošel, aniž by zrychlil. U kovové brány se elegantně prosmýknul škvírou mezi dvěma slunečními paprsky. Venku, na chodníku, švihnul chvostem na pozdrav.
Nazdar, hoši, vrátím se až ráno.