Ringo

Já jako slabikový fundamentalista si udelám ze sloupu sloupek. Snad mne za to neukamenujes...

Ano, slova se základem „působ“ jsou výstižná...

„starosti z oparu mizí“ – to by byl teprve happy-end! :-)

Píšu koment o Hořčici
a svůj názor chci v něm říci,
dílko opět hezký je,
ty (snad) nejsi bestie… ;-)

K tomu můžu jenom říci:
Norníky jsme občas všici...

Dětská stráň vypadá asi podstatně jinak než stařecká skráň...

Milerád vyměním svůj defektní svěrač za deprézní sběrač...

Rozvinul se kvítek jara,
Kapku s Ringem pudy pudí,
do přírody hurá, tradá,
pažit už jen lehce studí.

Zem se chvěje, třese, duní,
erotiky značná míra,
oba vzdychaj, křičí, funí,
celá fauna na ně zírá.

Žádné změny v rozkroku,
tak to jde již od pravěku,
neremcají páni, dámy.

Technickému pokroku,
ač je někdy trochu k vzteku,
není dobře se moc bránit.

Já bych možná dokázal básnit tak maximálně o pesaru... ;-)

Já váhám. To je fakt napováženou, pouštět se do komentáře, když mě váš dědeček vážit slova neučil. Ne, tu odvahu (nebo spíš drzost) nemám, tak už raději končím. Vážně...

Případ silné polarity
je každý vztah Paula – Rity.

“Pro lidi (co tak krásně vymýšlejí básně” – všem je jasné, že je tvoje dílko věnováno v první řadě mně. Kapko díky. ;-)

Když vyskočil brouček z květu,
rozhodl se ku přemetu,
přidal k tomu vruty,
následky jsou krutý.

Dole vyje jako psíček,
narazil si kostrčíček. :-(

To je zajímavé, já to delám úplne naopak - hladím vlastovky a septám detem... (strapatý smajlík)

Sakra, když někdo neumí prohrávat, tak ať to kvarteto radši nehraje!...

Na rozdíl od zengeho si myslím, že na pěkný čarodějnice se dalo natrefit už i v pravěku... ;-)

Proboha, já jen doufám, že se nejedná o tajný druhý život Jardy Weigela z Cimrmanů!...

Kalupinky a klučíci,

přijměte za svoje pozitivní reakce pozitivní reakci mou – poděkování. Nejde od srdce, dokonce ani ne od plic, je “jen” od brzlíku. Ale jistě vás i tak dojme.


Tara:

Když v textu komentu sáhneš i k „parádě“,
nepatříš k zástupcům čtenářské chamradě.

Mbonita:

Hravě jsem přišel na to, že se jedná o chválu.

Zenge:

Moje básně řadíš k zvěři,
urážku v tom raděj nezřím…

Lilith:

Ale Lil, vždyť přece podobné čárky vídáváš a počítáš takřka denně na svých účtenkách a pivních táckách…

René:

Jistý neklid vládne v Tróji,
zaměstnanci melou pantem,
téhle věci se fakt bojí –
čtvrtý smrťák elefantem…

Jitka:

Snad mne nezabiješ, když vyměním “gorila” za “Jitka”.

Psavec:

Podařil se záměr šelmy,
lvíček našel majitele,
ten se ale brání velmi,
nechce skončit v jeho těle.

Květka:

Ke své zoo slib zde píšu:
Ledního tam najdeš míšu.

Já nevím, v těch věcech se moc nevyznám, možná jsem úplně vedle, ale mně to chvílemi připomínalo skoro až...no prostě...hmm...intimní styk... (po uši rudý smajlík)