Ringo

I já jsem chtěl napsat něco v duchu tvého komentáře. Připíjím na co nejdelší období tvé střízlivé tvorby! ;-)

Málem jsem se rozvzlyk,
že Lil není oslík,
pak by totiž oklepání
mělo efekt monetární...

Já jsem si mimochodem nejdřív myslel, že už budeš psát o komárech. ;-)

Údiv ne malý, spíš větší,
slečna nahá venčí,
tím pádem je ze Zívavý
stvoření dost vyzývavý.

Cest (vasí) práci, delnice Taro!

K těm prvním dvěma řádkům bych dodal – možná vzal roha...

Jestli jsi čekala věcnější koment, tak promiň. :-)

Jiří, dávej si prosím tě pozor i na překlepy v komentářích... (myslím tu chybu ve slově vyhnívat)

Je to v životě velká výhoda, když člověk umí bojovat. Ale není bojovný...
Já tuto schopnost nemám.

Lil, uvítal bych, kdybys častěji uvažovala. Pouvažuj o tom... ;-)

Útesy a písčinami
země plochý kus
bohužel tu nejsme sami
davy lidí z Ruska, Číny
i turisté států jiných
trochu hodně namůj vkus…

I ona je zde, vida, vida,
extra zázrak vzrostlý z citu,
naší Kapce chyběl by tu,
krtina jak pyramida.

Na hradě klid dlouho není
král se dal zas do troubení
v duších lidí hrůza dlí
zažívají děsná muka
monarcha je nastydlý
velmi nahlas pořád smrká

No konečně, já jsem začínal mít pan(dem)ický strach, že už neumíš napsat romantickou báseň! Fuj, to mi ale odlehlo...

Já jako slabikový fundamentalista si udelám ze sloupu sloupek. Snad mne za to neukamenujes...

Ano, slova se základem „působ“ jsou výstižná...

„starosti z oparu mizí“ – to by byl teprve happy-end! :-)

Píšu koment o Hořčici
a svůj názor chci v něm říci,
dílko opět hezký je,
ty (snad) nejsi bestie… ;-)

K tomu můžu jenom říci:
Norníky jsme občas všici...

Dětská stráň vypadá asi podstatně jinak než stařecká skráň...

Milerád vyměním svůj defektní svěrač za deprézní sběrač...

Rozvinul se kvítek jara,
Kapku s Ringem pudy pudí,
do přírody hurá, tradá,
pažit už jen lehce studí.

Zem se chvěje, třese, duní,
erotiky značná míra,
oba vzdychaj, křičí, funí,
celá fauna na ně zírá.

Žádné změny v rozkroku,
tak to jde již od pravěku,
neremcají páni, dámy.

Technickému pokroku,
ač je někdy trochu k vzteku,
není dobře se moc bránit.