zaječí tlapkou požehnáno

» autor: Kajuta

přesmutno smutno bylo tehdá
když sivým koněm poprvé
přicválal mrazík - ve smrt vehnal
příteli strome větve tvé

když vposled barvy zahýřily
a vegetace padla ráz
a tiché smrti krví pily
z hrušek a třešní v jeden čas,

pod sebe listy stříbra - topol
si vzhůru bílým rubem stlal,
jak svlečená před mužské oko
panenka bříza... šat, šperk v dál

pojednou přišlo slavné ráno
hvízdlo jak káně, vylétlo!
zaječí tlapkou požehnáno,
krajina zmládla... dechů sto

Tipů: 20

» 24.03.17

» komentářů: 16

» čteno: 886(17)

» posláno: 0

» nahlásit

Komentáře (16)

» 24.03.2017 - 20:01

Lilith

Nevím, kde se to v tobě bere, ale píšeš čím dál lepšeji a lepšeji a já se z tebe raduji, neb toto dílko je Dílo s velkým D! :-)
Tvůj pohled a vnímání okolního světa je tak úžasný, že bych čéče někdy chtěla být tebou a juknou ti do hlavy, jak se v ní ty nádherné nápady rodí ;-)
Je to skvost, který je hoden šperkovničky!
A samozřejmě ST*** :-)

» 24.03.2017 - 20:02

Kajuta

Lilith: děkuji Ti radostně, milé Slunce. :)

» 24.03.2017 - 20:27

vavaoko

Moc fajn. ST

» 24.03.2017 - 22:56

Ringo

Já měl z názvu bobky, jestli proboha nepůjde o blasfemii!

» 24.03.2017 - 23:42

Tara

Hvízdnutí nového rána mne vysloveně potěšilo:-)
ST