jin a jang

Jdu černou zemí
zas a zas
a stále je mi stejně
mí drazí v sazích
a kolem krás
ubývá mi v oku
havrani v hejně
a slunce třicet dní
je křídly zakryté
dnes nevíte
co vlastně zítra
pletu si jitra
s nocí
smutek co v tocích
svázán byl
náhle se rozvodnil
a rozlil po kraji
pokrájím si ostřím tepny
zesiná mi líc
pak se setmí
o trochu víc.
----------------------------------------

Od slunce do sněhů
od sněhů do očí
píchá to!
Vstříc dalším příběhům
křupu si úbočím
na bláto
zapomínám
navzdory meluzínám
a mrazům ranním
z úbočí k stráním
kde spí prý vojtěšky
uháním na běžky
s voláním
mám rád tě světe!