Dialog na Golgotě

.

Klečím v prachu
a na jazyku mám chuť života

on se na mne směje z kříže..
a říká:
„takto se na zemi oplácí láska
zase budou Velikonoce
Davide“
.

s krvavým kašlem
se pokouším zachránit sám sebe
na zástupy
dcery a syny
mi nezbývají perutě

my malomocní
jsme jak zrnka prachu
nespořádaná
.

„buď rybářem
a nasyť mým světlem dav
kříž je tvůj chrám“
.

my lidi jsme jak vlnky
na vodě
mělcí a nepředvídatelní

utiš nás
nauč nás poslouchat
světový řád

klečím na Golgotě
a proklínám svět
toto vězení srdcí

věříme v nebe
po Tvém boku
v zahrady růží

v jantarové lusky
tětivy blaha

po zármutku
přichází
zmrtvýchvstání

omyj mé tělo
v Aristotelově
anatomii

jaká je dnes hloubka
nářků?
Něco na sto
miliard
duší
.

„neboj se
zase slunce vysvitne

zase vláha
založí stébla
zelených niv“
.

jsme jen těla
shnilá
jako dřevo
poskládaní

na spánku mne už studí
čísi hlaveň
řekni sbohem

jsem jak
sedmiramenný
svícen
ze stříbra

křtím Tě
ve jménu otce
i Tvém
i krve Tvé
jež se spojila se zemí

.