Proč

Proč?

Kecáš mi staříku! Že je to tak!?
Proč mi tu namlouváš, co není pravda?
Vidíš to přece, že ujel ti vlak.
Právě teď profičel tam, kolem hradla.

Nemáš již šanci ten vlak mládí chytit.
„Zkejsl“ jsi na malém nádraží.
Jen se tu pokoušíš sám sebe šidit.
A tvoje hloupost mne opravdu zaráží

Na míru kvádro a boty jak z mramoru.
Zuby máš pečlivě nasazeny.
Šedý vous vyholen. Nos pěkně nahoru.
Na hlavě tupé, jež dostal jsi od ženy.

Na mne se díváš, jako kocour na křečka.
Na mladé maso se sbíhají sliny.
Ten umělý výraz však tuto noc nepřečká.
Ráno zas ve tváři budeš mít stíny.

Postarší mladíku. Běž raděj k mamině.
Přitul se tiše a v pohodě chrápej.
Bude ti lépe, v té proužkaté peřině.
Po zubech na stolku po ránu tápej.

Tady jsi navíc. Jsi úplně zbytečný.
Nemá již smysl honit tento vlak.
Nacpi se vepřovou. Nemysli na slečny.
Ten vlak je v Trapu. Jo. Už je to tak.“