bailancující...

je plná prostoru a mlh
závratné prázdnoty
otevřená rána zeleného větru
krypta
kde si jaguáři schovávají paví kosti
kde se vrší stíny pradávných kultů
kde pořádají cikády tábor lidu
a vysílají morseovkou
žít a nechat žít

měsíc zralý jako keříkové rajče
se koupe v jezeře vlastního svitu
a vzduch se prohýbá
sladce omámen vahou
kterou nese
santal s jasmínem
v náruči plumérie
stopami výbušnosti nočního lijáku

jak kdosi pravil
život se odehrává na laně
ostatní je jen čekání

ta výška
ta propast
ta závistivě tepající gravitace

cítím
ve vratkých výšinách éteru
delirium zrádné svobody
neznámé rackům či sokolům
které chrání křídla a instinkty

cítím
obavy z touhy po pádu
větší než ze samotného pádu

a pak
najednou to všechno
zklidní mé srdce

nevědomky
vydám tichý zvířecí zvuk
a pohybuji se
ladně jako chvost šelmy

nad roklí…