labuť

Žít musíme, ale jak to je jen na nás samých... Jana

hezké módní tipy :-))

Ty mlsoune zdravé stravy... :-))

Něžná...

Chleba má vůni domoviny
zlatá je létem obtočená
ženci s kosou jsou dnes jiní
však přiroda je matka
stále trpělivá,co má nás ráda

Lidi blbnou a dělají hlouposti, protože si neuvědomují, jak je ten život zatraceně krátkej a pak, na smrtelný posteli se usmiřují, aby odešli na jiný svět bez výčitek...

Žádná není lepší
všechny jsou senzační

:-)

Já tomu říkám zvláštní stav duše
kde umění pak kluše... :-)

Tak, jako se říká, že nás dohoní minulost, tak i to, o co jsme přišli a nechtěli jsme, nás dokáže vnitřně ničit, dokud tu pravdu v sobě nepřijmeme... A básně jsou cesta k vnitřnímu klidu...

Hazentla: Ahoj, Hazentlo, byla bych reagovala, ale nebylo komu odpovědět... I kdyby jednu báseň naspalo deset autorů, bude pokaždé jiná... Já se snažím psát básně tak, jak to cítím uvnitř, že je to dobře a pak je posílám ven... Určitě se nějak měním a s tím možná i moje básně, ale podstata asi bude vždycky stejná. Nechci se nikomu podobat a chci zůstat svá. Ráda si přečtu názory a kritiky, ale ty přímé, které mají autora, který se neskrývá... a když jsem se teď vrátila k tomu komentu... vlastně to kritika ani není, jak říkáš, napsal mou báseň po svém... :-))

janina: Hezký den, Janino, děkuju za návštěvu a komentář. A jen podotýkám, že právě proto, že jsem otevřena přijímat jakoukoli formu komentářů, tedy i krititku, jsem tento komentář nesmazala. Jedno mi ale vadí a dost mě to mrzí. Proč se skrývá za anonym.?? Patrně je to někdo, kdo mě chodí číst pravidelně a je registrován na tomto serveru... Tak proč ne upřímnost otevřenou... Jana

U Tebe vždy přijde pohlazení
do duše zvláštní klid
I když do vesela není

...***

Lehounké erotičko
ze dlaní letmá vzpomínka
a na rtech krůpěj rosy
když v trávě toulali se

bosí

Sárfa, voní to tady... :-))

Smutek i naděje
to z básně sálá
Dvě dlaně veselé
když ho máš ráda

Pana Léto mám nejradši, škoda, že už svlíká kabát...

Vždycky, když ho u moře vidím... působí na mne zvláštním kouzlem...

Ticho, co noc svou obtéká
na papír píše lehkostí pírka,
že vzpomínka do srdce zakletá
hledá svou cestu, kde jen je
o ní zmínka...

Příjemné čtení, u kterého se vždycky moc ráda zastavím...

Hezky jsi vzpomínky uložila
do slůvek, do básně
Provázek s krabicí
šeptá Ti, abys žila