Ztracená cesta
****************
» autorka: Verena |
Ztracená cesta
plná mělkých stop
myšlenky z kamene
soumrakem zmámené
hlava na kolenou
pár slov
v dlani mi zpívá
z růže utržený trn
na zmačkaném nebi
torzo všech uschlých
myšlenek
brány jsou dokořán
můžeš jít
do všech stran
když květy pláčou
nevíš, kudy kam
ztracená cesta
plná otisků tvých bot
ve tmě slzy smyjí
naději v prášku
a otupí ten hrot
ve tmě
jen rudá ústa
mříže na oknech
a smutek zůstal
padám
v rozdrcených minutách
popraskaná tvář
v žebroví stmívání
ztracená cesta
mě stále dohání.
plná mělkých stop
myšlenky z kamene
soumrakem zmámené
hlava na kolenou
pár slov
v dlani mi zpívá
z růže utržený trn
na zmačkaném nebi
torzo všech uschlých
myšlenek
brány jsou dokořán
můžeš jít
do všech stran
když květy pláčou
nevíš, kudy kam
ztracená cesta
plná otisků tvých bot
ve tmě slzy smyjí
naději v prášku
a otupí ten hrot
ve tmě
jen rudá ústa
mříže na oknech
a smutek zůstal
padám
v rozdrcených minutách
popraskaná tvář
v žebroví stmívání
ztracená cesta
mě stále dohání.
Tipů: 21
» 07.09.12
» komentářů: 7
» čteno: 698(22)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.09.2012 - 09:38
Tak, jako se říká, že nás dohoní minulost, tak i to, o co jsme přišli a nechtěli jsme, nás dokáže vnitřně ničit, dokud tu pravdu v sobě nepřijmeme... A básně jsou cesta k vnitřnímu klidu...
» 11.09.2012 - 17:24
někdy nás dohání minulost, přesto žijeme jen jednou a minulost se dá přemalovat, nikoli přecítit, ale každá vteřina nás formuje, uzráváme jako víno...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ticho ve výkřiku | Následující: Sténání okamžiku