Beznadějní

Nebýt nestranným...To je to, oč tu kráčí.

krizekkk: To se řekne, jenže když já u toho nebyla, každý říká něco jiného, ten, kdo to peklo udělal ve skutečnosti (moje mamka) je toho všeho stranou, a jistým lidem vztahovačnost nevymluvím. Přerůstá to u nich pak v nenávist- i když kvůli blbýmu nedorozumění, nejvíc jako děti se chovají ti "nejdospělejší" a když se je snažím přimět, aby se nad tím zamysleli logicky, tak mě nakonec seřvou taky, rozbrečijou se, a čtyřicetiletá ženská mi řekne, že si prostě nemůže pomoct, ale že toho patnáctiletýho kluka nenávidět prostě musí (mimochodem kvůli kravině, kterou plácl jiné čtyřicetileté ženské(mé matce), ta to blbě pochopila, a utrhla se pak na její dceru - té první čtyřicetileté (mé tety) - jenže tady to není naštvání, jaký bývá, ale vyloženě averze s nenávistí, a trvá to už měsíc, takže...
Jo, nebýt nestraný se ti řekne, když je to vše rodina, kdyby se teta nechovala jak čtrnáctiletá vztahovačná holčina, když ví, že je moje mamka psychicky labilní výbušná, věčně opilá (a bydlící dost daleko od všech, co z následků jejího jednání nesou následky)..., a třeba udělala místo toho prostředníka mezi bráchou a sestřenkou, a nechala je to mezi sebou vyřešit - zachovala se dospěle....
takhle ale co říct?
Já jsem jen ta divná, co ji stejně nikdo neposlouchá (sama co chvíli na antidepresivech - dědičnost je sviňa), takže... navíc, na čí straně bych jako měla být, když tu jsou všichni jak štíři a nikdo nemá snahu řešit to (teda brácha by možná teoretichy měl, kdyby se už všech zúčastněných nebál)....
Takže, nějaké rady?
Kromě toho vzít je všechny po hlavě palicí... to si nechávám na konec

Já se ti nedivím,máš pravdu.

Lidi blbnou a dělají hlouposti, protože si neuvědomují, jak je ten život zatraceně krátkej a pak, na smrtelný posteli se usmiřují, aby odešli na jiný svět bez výčitek...

myslím,že to také znám..St

hezká:-)

ST za to,jak jsi mi připomněla mou rodinu :D hezké fakt.....kdysi jsem to taky hodně řešila takové ty rozepře,kdy se spolu mamka a brácha nebavili i několik měsíců a tahali do toho ostatní (teda hlavně mamka)....byla jsem z toho na nervy a snažila se to řešit...taky logicky, ale bohužel jsem nakonec z toho vyšla jako ta nejhorší, protože se na mě obě strany osočili a ten vztek si pak vybili na mě :)
Nakonec je pak nejlepší se dostat do fáze, kdy o tom nechceš slyšet, ať si to řeší sami...Ty totiž nic nevybojuješ (pokud máš teda podobně vypečenou rodinku jako já)...můžeš se u toho klidně i stavět na hlavu,ale jak píšeš,jejich pýcha bude vždycky silnější....
podtrženo sečteno-já jsem ve fázi,kdy jsem to přestala řešit a je mi dobře...jejich hloupost je,že místo toho,aby si mohli užívat života pospolu, tak se raději spolu nebaví....přijdou o spoustu věcí,ale třeba jim to někde v půlce cesty dojde a najdou si společný směr...
Tobě přeju hodně trpělivosti a síly...;)

Taky mi trvalo dlouho než jsem zjistila že je lepší se někdy vyhnout i kdyby to měli být příbuzní.A nebo se s toho vypsat:-)))