Fragmenty času ...

***




Někdo neznámý
přechází pod našimi okny
a dívá se stále nahoru
hlavu zvrácenou do oblak
jako by hledal nějaký ztracený mrak
nebo milenčin obraz
vykouzlený odrazem světla
na sklech otevřeného okna
právě v okamžiku
kdy nahá přistupuješ k oknu
a zapomenutým hřebenem
svého mládí
si pročesáváš své dlouhé
ohnivé vlasy
jako by se v tobě budila
dávno utonulá Ofélie
která prošla třemi branami
nekonečného pekla
v těch nekonečných okamžicích
co jí stále oddělovaly
od prvého nádechu
vymodleného vzduchu ...



***



/Totální nasazení ... /




Kamením na tvém nahém těle
jako zapomenutý střep egyptské vázy
prošlý staletími se stálou nadějí
že tě znovu potká
v náhlé inkarnaci tohoto okamžiku
který se rozechvívá
s každým tvým nádechechem
a výdechem
když vztahuješ k mým dlaním
své nepochopené ruce
jako by pro nás už zítřka nebylo
ani jediné otázky či odpovědi
protože zítřek stále visel
na hrotu Damoklova meče
jako nějaká dávná výčitka
našemu životu
žitému do poslední kapky krve
nesené na trupech bombardovacích letadel
kdy jsme nemohli nic ztratit
protože všechno už bylo ztraceno
v okamžiku kdy za námi zapadly
nedobytné dveře hranic
zákazů a příkazů
co z nás dělaly méně lidi
pro národ vyvolených bohů ...




každý den jsme potkávali smrt
číhající v troskách zbořených domů
a mezi stroji vybombardovaných továren
v každém zbytečném pohybu
co jsme nechtěli
protože zítra už mohlo být pozdě
na lásku i na smrt
vykoupenou tím tichým neznámem
ve kterém dvě nahá těla
vstupovala do nekonečnosti života
rozhodnutá
stále žít i přes stálou přítomnost smrti .


***