Ticho ve výkřiku

Dech přejel smyčcem po strunách
v prstech třesoucí se touhu
a v duši strach
čas rychle sype minuty k ránu
za oknem stříbro, objímáš mou stranu
křehké tělo na dotek v hebkosti krajkoví
až se rozloučíme, co bude pak...kdo to ví....

už vím....a pošeptám ti v mlze vzdechů
v propletenci těl
těch pár slůvek, cos večer zapomněl
až tichý šepot se v horkost ztaví
tak..ach...tvůj klín hravý
se k mému přitiskne blíž
zapomenout, to bych chtěla
na všechno předtím
a ty to víš

ohnivý gejzír rozdrcených hvězd
těžký dech a zmuchlaná prostěradla
hledání stále nových cest
ve váze na klavíru růže zvadlá
satén doteků na páteři
ticho ve vodopádu výkřiků
temný obrys blízkých dveří

mlčky vztáhnu dlaně
pohladím černou tvých stínů
tvá tvář pluje na hladině
ve voňavém vínu

v koutě stéká svíčka
v horkém plamínku
noc přikryla mi víčka
a sfoukla vzpomínku...