ze sb. Vykrádačky

...

O mnohovýznamu soupísmení v sonetu

ze sb. Řežby

se zápalem v hrsti...

30. 5. 1434 prohráli radikální husité bitvu u Lipan. Nebyl to však jejich konec. Táborských husitů se porážka příliš nedotkla. Tito, se svými spojenci svolanými z celých Čech a vedeni Janem Roháčem z Dubé (1374 – 1437) napadli Soběslav patřící do majetku Oldřicha II z Rožmberka. Město vyplení a vypálí. A to neměli dělat. Oldřich se mstí. Jeho vojsko napadá hrady a tvrze mající husitskou posádku a dobývá je, jeden po druhém. V případě Lomnice nad Lužnicí naráží na silný odpor a z Tábora se blíží pomoc pro obléhané. Táborští vyslali snad 1000 mužů ve zbroji a se zásobami a podařilo se jim zásoby doručit obléhaným. Oldřichovo vojsko nezasahuje a nechává táborské i odjet. Sleduje je však a na Pelhřimovsku u vsi Křeče, táborské napadá. Překvapení husité nestačí sestavit vozovou hradbu a dojde k masakru. 800 husitů je zabito. Pokud si uvědomíme, že u Lipan jich padlo 1300, je jasné, že to nebyla jen šarvátka, ale praktický konec radikálních husitů. Oni se totiž z porážky nikdy nevzpamatovali. Boj na hradě Sionu byl jen poslední šarvátkou desítek radikálů v čele s Roháčem. Mnoho zbylých husitů se dávalo najmout do vojsk jiných pánů, někteří dokonce bojovali ve vojsku krále Zikmunda proti Turkům. Zlato je zlato.

O andropauze v sonetu

Revolta, povstání, revoluce. Jsou jako potopa. Jako zemětřesení, či jiná přírodní pohroma. A také mají vždy důvod a následky. Pohled historie na husitství měnil s režimy, vládnoucími naší zemi. Snaha přepsat dějiny a postavit husity do lepšího světla zde byla již za mého mládí. Je pravdou, že husity moc nemusím. Ale zároveň chápu jejich motivaci. Tedy některých. Ale tak tomu u revolucí bývá vždy. Na vině husitského řádění je slabý král, silná, bohatá, nemilosrdná katolická církev a pyšná šlechta. Jakmile totiž lidé dřou a přesto umírají hlady, nemají daleko k tomu, aby se vzbouřili. V konečném důsledku si však ti nejchudší vzpourou na dlouho nepolepší, ale to v momentě výbuchu vzteku neřeší

touha něco se dozvědět nepramení z jalové zvědavosti ani hladu po poznání ale z pocitu co je zakořeněný v srdci každého člověka co myslí...

může člověk slyšet tvar bubnu?...

ze sb. Mrdy

...

ze sb. Světlické

O ničem, o nikom...

ze sb. Kristova noho

ze sb.Dětem

O moři, neb nejen člun třeba je k plutí

nechá své verše ušít

O neschopnosti mít na současný projev

ze sb. Chmurné vize