balanc na hraně nekonečna...

někdo věří ve smrt
protože mu bylo řečeno
že umře
a časem k tomu dojde
ale koneckonců
co je to vlastně čas?

v hlavě zajiskřilo
energie ozvučila hudbu
a já se klouzavě vydal na cestu
blok po bloku skrz mnoholetí
přes hraniční kameny
do tajůplného hájemství

doufal jsem že tam
na horském úpatí
kde začínal můj vesmír
mohu najít
nějaké nápisy
vyryté do stromů či skal
nebo zrezivělou hračku
co bych si odnesl
jako důkaz své nesmrtelnosti

na místě jsem však zjistil
že je tam něco jiného
a vše v čem jsem vyrůstal zmizelo
co je zvláštní
že v mé mysli to pořád stálo
sluncem ozářené
vysílající heliografické signály
překrývající současné i budoucí

chvíli jsem trčel v dilematu
s tančícími myšlenkami
o podivné neurčitosti
ne že bych neviděl padat list
nebo stárnout laskavou tvář
ale teď jsem mohl proniknout
všemi směry do proudění věcí

upírám své oči
na měnící se kaleidoskop
zde-a-nyní
protože vím
že až tě příště uvidím
budeš vypadat báječně
ať už se sejdeme já i ty
a ona úžasná hra vědoucích
v jakémkoli vzezření