Nic & Nikdo

Pouhé nic, co nic neví,
v nicotě ponořen,
v nicotu propadám,
nikoho neznám
a nikdo mne nezná,
nikým neslyšen,
nikým neviděn,
ničeho nezanechal,
nic nedokázal, jsem
nikdo.

Ač pouhé jsem nic, nic víc,
po lásce toužím,
ač nevidomý,
ve slunci se hřeji,
ač hluchý jsem,
hudbou se chvěji,
ač němý, jazyka prost,
o pomoc volám,
a kdo slyší mne?
Nikdo.

Chtěl jsem být, být vším,
a na „proč“ znát „vím“,
vše poznat a znát,
o všem tom snít,
co se má zasadit
a co má se sklidit,
být víc než svůj stín,
však jak vytvořit něco,
jen z ničeho nic,
to neví, a nepoví
nikdo.