v ocasatém jádru kvantových dějů...

vzbudila se s pocitem
že na ni někdo zírá
ze zvyku si prohrábla vlasy
zapletla do nich ještěrku
což mělo znamenat
že je upravená
a vzápětí si uvědomila
že ten
kdo na ni tak neodbytně hledí
jsem já

jak známo
když něco pozorujete
mění se chování pozorovaného
její oči byly najednou z jiného světa
vzbuzující dojem
že se dívá na zábavnější vesmír
s rozzářeným úsměvem
který lze změřit jen v ohmech

jeho stupnice zřejmě dosáhla
okamžiku harmonie
a ona se zeptala
co si příteli myslíte o vzorech?

hlava vytváří předlohy
třeba když sem položím ruku
stane se tohle

no dovolte! Vykřikla
a hned mi jednu osnovu vyšila na tvář

no vidíte milá Limerencis
teď když se usměji
usmíváte se také
naše návrhy se sešly
a oba zažíváme kapku potěšení

tohle je základní struktura
mysl předpokládá
v nutkání dosáhnout cíle
lidé jsou polapeni potřebami
sevřeni monumentální silou
co převezme kontrolu nad jejich životy
zábrany se hroutí
tón předchází chuti
nával touhy je větší dřív
než samotné ochutnání
takže když si nepochutnáte
nastávají problémy
a předmět touhy se stává
předmětem posedlosti

myslíte že se lidé sváří
pro bohatství půdu nebo zájmy?
chyba lávky
válčí aby přiměli ty druhé vidět stejně
násilím to ale nefunguje
tančíme životem
na základě rytmů
od obtíží ke klidu
v takovém okouzlení
kdy se vnitřek s vnějškem
na okamžik spojí

myslím že jsem to pochopila
já tě znám řekla
pak jemně zívla přitulila se
a vzápětí tvrdě usnula

chvíli jsem ji pozoroval
a hladil po tváři
dech se jí zrychloval a zpomaloval
s tempem mých dotyků
i když hluboce spala

možná to vyvolává zdání
že to by mohlo být dokonalé
uvolnění napětí
jenže když se pak člověk ponoří
do hloubek podvědomí
může objevit zábrany
co vytouženou jednotu znemožňují

přesto mi něco říkalo
tu chvíli si zapamatuj

jako by se vtiskla
do náruče oceánu
aby povila dítě požitků
a po náhlém tichu
se rozezněl vítr ve tvaru bubnu
co zpívá všem vojskům
že bojiště nasáklé krví
se může změnit
v zahradu velké radosti