alcumbiérrovým pohonem...
touha něco se dozvědět nepramení z jalové zvědavosti ani hladu po poznání ale z pocitu co je zakořeněný v srdci každého člověka co myslí...
» autor: enigman |
věšel jsem deštníky
když tu najednou
se mi otřela o čelo
šňůra na prádlo
do vlasů vpletla kolíčky
a vítr zašeptal
že pod lesklou hladinou
není to
co se zdá
tak mě napadlo
vyčistit bazén
a skočil jsem
tam kde víří tušené světlo
tiché hluboké proudy
cítí a chápou se
mé duše
chvíli to vypadalo
že noira polapila zář
jenže na dně stála
dívka ve slunečních bikinách
a skrz ni sálal oheň
jak dlouho trvá než k vám dorazí foton?
obrátil jsem
rovnice vzhůru nohama
prolomil bariéru
stlačil prostor před sebou
tak jako stůl
co se dá převázat lanem
a přivinul ji k sobě
po koberci zvlněném
když tu najednou
se mi otřela o čelo
šňůra na prádlo
do vlasů vpletla kolíčky
a vítr zašeptal
že pod lesklou hladinou
není to
co se zdá
tak mě napadlo
vyčistit bazén
a skočil jsem
tam kde víří tušené světlo
tiché hluboké proudy
cítí a chápou se
mé duše
chvíli to vypadalo
že noira polapila zář
jenže na dně stála
dívka ve slunečních bikinách
a skrz ni sálal oheň
jak dlouho trvá než k vám dorazí foton?
obrátil jsem
rovnice vzhůru nohama
prolomil bariéru
stlačil prostor před sebou
tak jako stůl
co se dá převázat lanem
a přivinul ji k sobě
po koberci zvlněném
Tipů: 20
» 10.11.19
» komentářů: 11
» čteno: 422(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 10.11.2019 - 17:19
1
Něco mne nutí napsat - ta situace si snad přímo vynutila přivinutí... ;-)
» 10.11.2019 - 22:08
byron
ST
» 13.11.2019 - 19:53
Milena S.
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: mezi Inualeity... | Následující: mé mory...