Pánský „zebra“

Wau, waůůůů, vyju jak lupus na Lunu,
když Měsíc jak v plenách v úplňku se houpe,
klesá až podlézá libido mé skoro na nulu,
má duše zmatená je, a tělo se v potu koupe.

Wau, waůůůů, v sobě slyším ty vlny řvát,
superpřílivu lymfy na pobřeží mého bytí,
příboj těch vln paměť mou chystá se rvát,
a cáry vzpomínek mizí ve vichru času vytí.

Wau, waůůůů, na sebe vidím příboj doléhat,
vrcholí příliv i tuku na břichu a bocích mých,
příboj, že nedrtí, mé sebevědomí, nechci lhát,
odliv mne odnáší až k ostrovům Nevrlých.

I když nastal již bod zlomu, jít třeba je dál,
život krásný byl, je a bude, když za žití stál...